Můj život aneb o mých experimentech s pravdou (kniha)

Móhandás Karamčand Gándhí (1869–1948), všeobecně známý pod symbolickým jménem Mahátma (Velký Duch), je dodnes inspirativní osobností, jehož autobiografie si právem zasluhuje pozornosti čtenářů. To, co Gándhího text přesahuje, je usilování o pravdivý a smysluplný život. Každý zájemce o téma v něm může najít, co ho zaujme a motivuje: pro mnohé jsou to už jen de facto „donquijotské“ životní hodnoty, které však Gándhí v neuvěřitelné míře aktivně realizoval, a přitom byly vedeny jeho pokorou a skromností, ale i cílevědomostí vzhledem ke službě vlastnímu národu a ve vztahu k sobě samému. Gándhího úplnou autobiografii pro české prostředí poprvé v úplnosti připravil kolektiv vedený prof. PhDr. Michaelou Hashemi, CSc.; revizi indických reálii provedl indolog PhDr. Jan Filipský, CSc.

Tuto knihu nevystihne nikdo lépe, než samotný autor:
"To, čeho chci dosáhnout – to, čeho jsem se usilovně snažil dosáhnout po celých třicet let – je sebeuvědomění, vidět Boha tváří v tvář a dosáhnout mókši (pojem z indické filozofie označující osvobození duše z koloběhu vznikání a zanikání, splynutí s božstvím (stav blaženosti)). Kvůli tomuto cíli žiji, pohybuji se, existuji. K němu směřuje vše, co říkám a píši, i vše, co dělám na politickém poli. A protože jsem vždy věřil, že co je možné pro jednotlivce, je možné pro všechny, nebyly mé experimenty prováděny za zavřenými dveřmi, nýbrž veřejně, a nemyslím si, že by jim tato skutečnost ubrala na duchovním významu. Jsou věci, o kterých ví jen člověk sám a jeho Stvořitel. Ty jsou nesdělitelné. Experimenty, o kterých budu vyprávět, nejsou toho druhu. Mají však spirituální, nebo spíše morální povahu, protože morálka je esencí víry.

Budu vyprávět jen o těch náboženských postojích, které mohou pochopit nejen dospělí, ale i mládež. Pokud je budu schopen popisovat bez vášní, ve vší pokoře, pak v nich mnozí další experimentátoři najdou povzbuzení na své vlastní cestě. Jsem dalek toho, abych tvrdil, že jsou dokonalé. Nejsou ničím více, než jsou pokusy vědce, který je provádí a zapisuje s největší přesností a promyšleností, ale netvrdí, že jsou jeho závěry konečné. Jeho mysl je stále otevřená. Já sám jsem se podrobil hluboké introspekci, prozkoumal sebe samotného a analyzoval každý psychologický moment. O svých závěrech zdaleka netvrdím, že jsou konečné a neomylné. Jedno však tvrdím: mně se zdají být absolutně správné a pro tuto chvíli i konečné. Kdyby nebyly, nestavěl bych na nich. Na každém kroku jsem se sám sebe ptal: jsou přijatelné, nebo je třeba je odmítnout? A pokud mé činy uspokojují můj rozum i srdce, pak musím za svými závěry stát pevně.

Kdybych měl diskutovat pouze o čistě teoretických zásadách, pak bych se o autobiografii nepokoušel. Mým cílem je však pojednat o uplatňování těchto zásad v praxi, a proto jsem dal těmto kapitolám název „Mé experimenty s Pravdou“. Budou to samozřejmě experimenty s nenásilím, odříkáním a jinými principy, které většinou s Pravdou nespojujeme. Ale pro mě je Pravda esencí všeho a je v ní obsaženo i vše ostatní. Pravda nejen ve slově, ale také v myšlence, nejen to, co my sami považujeme za pravdu, ale Pravda absolutní, věčná, tedy Bůh. Je nespočet definicí Boha, protože jeho projevy jsou nekonečné. Naplňují mě úžasem a bázní a chvílemi mě i ohromují. Uctívám však Boha jen jako Pravdu. Ještě jsem ho nenašel, ale stále ho hledám. Při tom jsem připraven obětovat i to, co je mi nejdražší. I kdybych měl obětovat svůj život, doufám, že jsem na to připraven.

Zároveň jsem přesvědčen, že cokoliv je možné pro mě, je možné pro každé dítě, a mám pro to dobrý důvod. Cesta k Pravdě je tak prostá, jako je obtížná. Je obtížná pro člověka domýšlivého a prostá pro nevinné dítě. Kdo hledá Pravdu, měl by být pokornější než zrnko prachu. Svět drtí prach pod svýma nohama a hledač Pravdy by měl mít takovou pokoru, že by jej i malé zrnko prachu mohlo rozdrtit.

Jenom pak, ne dříve, zahlédne Její záblesk."