Jan Werich: Lekce svobody

Jan Werich cituje rozhovor mezi synem Janem Masarykem a otcem Tomášem Garriquem Masarykem z knihy Viktora Fischla Hovory s Janem Masarykem. V televizním vystoupení v pořadu Co tomu říkáte, pane Werich? v roce 1968, kde v jednom ze svých televizních vystoupení dle svých slov, vybral „vzkaz od jednoho velikého vlastence, který svému vlastenectví obětoval život”:

Vy víte, že jsem neroztrhal moc podrážek cestou do kostela a kalhoty nemám na kolenou moc prošoupané od klečení. Ale na jedno jsem vždycky věřil – že nás pánbůh udělal všechny stejné. Jeden je bílý a druhý je černý, jeden je krásný anebo poďobaný od neštovic, ale všem je nám zima, když venku mrzne, a všichni se potíme, když praží slunce. A všichni musíme dýchat, abychom se neudusili. A všechny nás nakonec odvezou. Jinými slovy všichni jsme smrtelní i nesmrtelní. Ale pro tohle nesmíme jeden z druhého dělat otroka. Pro tohle každý, ať jeho táta byl prezident, anebo dráteník, musí mít stejnou příležitost žít plný život. Nikdo si nikdy nesmí myslet, že je něco víc nebo lepšího než ten druhý. Možná že toho má víc v makovici, možná že nosí lepší košili, možná že má fortelnější ruce, možná že má větší bicepsy. Ale tohle všechno ho jenom zavazuje, aby toho udělal tím víc. Tím víc pro ty s menšími bicepsy a s horší košilí. Jenomže tomuhle můžou věřit a rozumět jenom ti lidi, kteří mají rádi lidi. Mít rád lidi a milovat lidi, to je to celé tajemství, jediný recept na štěstí. A to platí pro všechny – pro mě, pro vás, pro Stalina, pro Trumana – pro celý svět.

...

Někdy si myslím, že jsme udělali velkou chybu, když jsme nechali mluvit o svobodě jenom básníky a táborové řečníky. Básníci nedefinují věci moc přesně, a už vůbec nedefinují věci jasně táboroví řečníci. O svobodě jsme měli nechat mluvit učitele. Děti se měly učit o svobodě ve škole docela vědecky – tak jako se učí číst a psát a počítat. A měl to být povinný předmět. Náramně povinný – každý den. A měli jsme je učit, že svoboda není jenom takové to ‚láska a páska‘ a ‚vlasť masť‘, že to není jenom to básnické volání po křídlech. Měli jsme je učit, jaký je rozdíl mezi skutečnou svobodou a anarchií. Jak svobodu je třeba vždycky spojit s kázní. Jak každý může dělat, co chce, jen pokud při tom nešlape sousedovi na kuří oko. Jenže s lidma je těžko. Dovedou si věcí vážit plně, jen když je na chvilku ztratili. To platí o svobodě zrovna tak jako o všem ostatním. Dokud vám někdo nestojí za zády a nepoloží vám revolver mezi lopatky, nediktuje vám, co máte psát a říkat a učit, nevíte opravdu, jaká je to veliká věc, když smíte psát a říkat a učit, čemu sami věříte.“

Jan Masaryk a Tomáš Garrique Masaryk

Hovory s Janem Masarykem

Kniha od autora Viktora Fischla Hovory s Janem Masarykem, táž, z níž na jaře 1968 bez uvedení autora předčítal Jan Werich v pořadu Československé televize: Co tomu říkáte, pane Werichu? Werich se zdráhal použít jméno autora knihy, který tehdy pobýval v Jugoslávii jako velvyslanec Izraele, mocnosti, která stále patřila do okruhu našich největších „státních nepřátel“, a nevyřkl sám ani jméno respondenta – pouze s moderátorem Vladimírem Škutinou naznačili, že šlo o syna T. G. M..

Významný český spisovatel a diplomat Viktor Fischl je kromě svých románů a povídkových sbírek i autorem pozoruhodné knihy s názvem Hovory s Janem Masarykem. Nejedná se o rozhovor v pravém slova smyslu, ale spíše o originální a věrné zachycení jeho myšlenek. Ze stránek na čtenáře dýchne kus masarykovského ducha, jeho slova, věty a uvolněná lidová mluva, přesně tak, jak ji Jan Masaryk rád používal.

Kniha vznikala za druhé světové války v Londýně, kde byl Viktor Fischl Masarykovým sekretářem, a končí pár týdnů před Masarykovou smrtí. Po odchodu z Československa rozřadil Viktor Fischl po mnoho let shromažďovaný materiál do několika oddílů podle témat a takto uspořádaná kniha vyšla poprvé v roce 1952 hned ve dvou vydáních v češtině: v Izareli (Izraelské listy, Tel-Aviv) a v USA (Kruh přátel československé knihy, Chicago). V Československu vyšla kniha poprvé až v roce 1991.

Zdroj: kulturni-noviny.cz, článek V příbytku Jana Masaryka, autor: Tomáš Koloc
Zdroj: https://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2018/11-2018/v-pribytku-jana-masaryka

Co tomu říkáte, pane Werichu?

Československá televize v roce 1968 vysílala devítidílný publicistický cyklus s názvem Co tomu říkáte, pane Werich? Ptal se Vladimír Škutina, odpovídal občan Jan Werich, režie pořadu Antonín Vomáčka. Témata byla různá, ale především aktuální. Každý z dílů má své téma, např. O ztrátě důvěry, O demokracii, O časopisu Vesmír. Přepis úvodního textu knihy pochází z šestého dílu pořadu s názvem Jan Werich o bratrství a přátelství, který měl premiéru 28. 7. 1968. Archív všech devíti dílů televizního pořadu naleznete na internetových stránkách České televize