Sociálním státem k sociálnímu smíru (Vilém Famm)

Několik skromných slov k problému robotizace.
Vše okolo nás je prosyceno Zeleným údělem pro záchranu Země, migrací do Evropy a v neposlední řadě důchody, na které není dostatek finančních prostředků. Podívejme se na poslední problém, jak se říká, hezky z blízka. Pečlivě jsem řadil známá fakta, která pak vyústila k následujícím závěrům.
Historie nám ukazuje naši nebetyčnou hloupost s nešťastným zapomínáním. Už před rokem 1850 docházelo k průmyslové revoluci. Nové výkonné stoje nahrazovaly ty staré a protože docházelo k propouštění dělníků, ti začali stroje rozbíjet, protože jim brali práci. Trvalo desítky let než se úděl těchto pracovníků zlepšil. Pracovalo se až 16 hodin denně. Až po I. světové válce došlo k 8 hodinové pracovní době. Pokud si položíme otázku co dělníkům „tehdy“ přineslo zavádění nových strojů, musíme si odpovědět, že nic. Ano, velké nic. Veškerý zisk zůstal majiteli. A historie se nyní opakuje. Cože nám všem přinesla robotizace? Nic. Velké nic. Tak takový stát nechci.
Na důchodce prý nemá kdo dělat. Je deficit na důchodovém účtu. Nyní však pracují novodobí otroci-roboti, ale jako v 19. století zisky patří zcela logicky jen a jen jejich majitelům. To máme zase desítky let čekat až se naše životy zlepší? Problém je v nedostatečném vybírání prostředků prostřednictvím daní. Tímto směrem by mělo jít naše myšlení.
Vraťme se však v čase před Sametovou revoluci. Na Západě byl silný sociální stát, který po pádu socialismu pomalu, ale jistě umírá na úbytě. Není už zapotřebí. Proč asi? Někdo poněkud zapomněl, že dobrý sociální stát vede k k sociálnímu smíru a protože prozatím nic nehrozí, tak se věk odchodu do důchodu prodlužuje, reálné důchody klesají (pozor na nominální příjem, ano, ten roste). Zda důchody rostou, či naopak klesají, nám poslouží jednoduchý ukazatel. Je jím průměrný důchod vůči průměrné mzdě (vy sami si můžete porovnat důchod svůj). V roce 1989 to bylo 50,426 %, v roce 1991-57,383 %, rok 2018-38,744 %. Když takhle důchody klesaly bylo vše v pořádku. Vysoká inflace však spustila valorizaci, která způsobila v roce 2022 nárůst na 49,955 % což najednou správné nebylo a došlo k reálnému snížení důchodu i za cenu podvodu na důchodcích. Valorizace byla snížena zpětně a posvěcena ostudným soudem.
Jsme klamáni ve všem. Je nám slibováno, že v důchodu prožijeme průměrně 21,5 roku. Tak si to spočítejte sami a přesvědčíte se, že jsme  klamáni.. Pracovat do 65 let se zdá být málo, věk odchodu do důchodu má nadále růst, přitom muži se dožívají ve zdraví 61 let a ženy o 1 rok déle.
Sociální stát může mít různou úroveň a ta je dle toho, kolik má k dispozici prostředků, které se vybraly daněním. Musíme se tedy zaměřit na daně. Jejich výběr určuje naši současnou společnost.
Nejsem ekonom, ale i tak si dovolím opakovat, co říkám pořád dokola. Musí skončit danění podle sídla firmy, ale platit se má tam, kde se peníze vydělaly. Ono vymyslet jak zdanit roboty, zdá se nemožné, ale co tak vedle danění zisku zavést i platbu do sociálního a zdravotního. Každý pracovník disponuje svými penězi až po zaplacení všech plateb. Až potom může si pořídit např. bydlení. Podniky tohle nemusí dělat.
Ekonomové by měli studovat danění v různých státech, zvláště v těch, co mají nejmenší zadlužení. Hledáme-li řešení co se týká problémů důchodů, je ukryto v daních. Ty studujme a tady hledejme  nejlepší přístup. Dalším ukazatelem důchodů je výše HDP na ně vynaložené. Zde máme rezervy.
Ekonomové mají možnost ukázat, jak znají ekonomii. Na nich je udělat rozbor, na nich je  ukázat, kdeže nyní chybujeme.
Skutečně známe příjmy a daně všech? Jsou tyhle daně opravdu spravedlivé? Máme počítače, měli bychom tedy vědět o každé koruně, o každém haléři. Proč tedy nemáme tyhle informace? Pokud  bude vše náležitě spočítáno, bude na světě více spravedlnosti.
Na závěr patří i trochu optimismu. Nejenom v průmyslu, ale i do zemědělství dorazila zvýšená produktivita práce. Před časem se mi dostala do rukou kniha „Jak svět doopravdy funguje“ od Václava Smila, z které uvádím následující: Rok 1801-dva voli, rozsévání ručně, kosení srpem, mlácení cepem. Na 1 kg zrní bylo zapotřebí 10 minut práce. Rok 1901-čtyři silní koně, secí stroje, samovazy, mlátičky. 1 kg zrní za 2 minuty. Rok 2021-silné traktory, kombajny 1 kg zrna za 2 sekundy.

Nyní dejme prostor politikům a ekonomům, ať se vyjádří k robotizaci. Patří nám všem.

Volte ty, co budují silný sociální stát na 111 %                             

- FAMM Vilém Strážnice 17. 5. 2024