Projev prezidenta Edvarda Beneše z 10. září 1938

V rozhlasovém projevu prezident Beneš seznámil občany s aktuální politickou situací, naléhavě vyzval k zachování klidu, k rozvaze a přípravě k obraně republiky.

Drazí spoluobčané,
mluvím k vám ve chvíli mezinárodních těžkostí, největších od světové války, které zachvátily nejen státy evropské, ale i význačné části jiných světadílů. Mluvím k vám v této kritické chvíli o nás, o našem postavení uprostřed tohoto rozrušeného světa, a mluvím k vám všem, k Čechům a Slovákům, k Němcům i k národnostem ostatním, a mezi nimi zase ke všem stranám, ke všem skupinám a ke všem táborům. Mluvím k vám především jako k lidem, kteří chtějí klid a mír a mají v sobě navzájem ctíti lidskou důstojnost a dobrou vůli. Nechci přitom dnes úmyslně hovořit podrobně o situaci a otázkách mezinárodních.

Naše republika se po celých dvacet roků vyvíjela v klidu a pokroku; politické demokracie a svobody, hospodářského a civilizačního obohacení, vzestupu kulturního, náboženské tolerance, sociální spravedlnosti dosahovala krok za krokem bez krisí, bez pučů a revolucí, pokojně a vývojově. Co jinde působilo nebezpečné přesuny, ba převraty, u nás se řešilo rozumně, bez slepé vášně a prakticky. Měli jsme a máme jediný problém, který jest a byl na našem území po celá staletí problémem obtížným, stále nové formy řešení vyžadujícím: otázku národnostní.

Ale i ten jsme se snažili vyřizovati svým vývojovým způsobem jako otázky jiné. Nebudu zde vypočítávati jednotlivé pokusy, které jsme učinili a ve kterých, jak věřím, bychom byli ve zdravém vývojovém tempu až do rozřešení pokračovali. Konstatuji však objektivně fakt, že dnes rychlost událostí evropských a světových, od nichž se nemůžeme isolovat, nás nutí k rychlejšímu tempu na této cestě. To jest smysl všeho toho, co dnes v těchto otázkách podnikáme.

Měníme tempo, neopouštíme však ducha, v němž se tento stát snaží řešiti své veliké aktuální otázky. Je to upřímná a opravdová snaha dosahovati takového stupně politické spravedlnosti, jaká je vůbec dennímu politickému dění přístupná a prakticky proveditelná. Chce to býti duch pravé, upřímné demokracie. V tomto duchu vláda přistoupila k jednání s představiteli jednotlivých národností naší republiky a začala především se stranou sudetoněmeckou jako jejich nejsilnější složkou. Plán, který naši ústavní činitelé takto připravili, platí ovšem pro všechny obyvatele tohoto státu a věci se budou přirozeně projednávat i s ostatními representanty našich národností.

Otázky, o kterých se jedná, a zásady, podle kterých se zamýšlí je uspořádat, byly dnes uveřejněny. Značná část tohoto materiálu byla obsažena již v národnostním statutu, připraveném na jaře. Návrh vládní nemá ovšem formy zákona, jako měl návrh národnostního statutu; jest podán ve formě dohody o zásadách nové úpravy, ale ty jsou propracovány prohloubeněji a přesněji, jsou rozvedeny tak, aby čelily obavám nebo nedůvěře, že snad ta či ona věc není dosti zaručena, že se nemyslí dosti vážně atd. Návrh jest mimoto formulován tak, aby v něm nebylo pokud možno nepřesností, nebo aby nevznikla nedorozumění.

Jsou v něm ovšem také některé části, které v původním plánu nebyly; i ty jsou vypracovány tak, že má být dáno státu, co patří státu, a národnostem že se má dostati toho, co patří jim. Přitom se však v každém svazku, státním i samosprávném, garantuje jednotlivci vůči celku, menšině vůči většině, svoboda jeho přesvědčení, jeho práva národnostní, spravedlivé podmínky jeho činnosti politické, kulturní a hospodářské. To platí pro menšiny české jako německé, slovenské jako maďarské, rusínské nebo polské. Tak postupovat velí nám demokratická tradice této republiky.

Uskutečněním těchto návrhů má býti zajištěna všem občanům a všem národnostem tohoto státu především opravdová rovnoprávnost tak, jak to vychází z naší ústavy a z našich demokratických idejí a institucí, a tak, aby každá z národností v republice měla ve státě pozici, jaká jí přísluší podle její početnosti. V tom smyslu budou řešeny i speciální otázky Slovenska. Tak velkoryse pojatou spravedlnost může si dovoliti ve svém státě uskutečnit lid, který v obyvatelstvu státu tvoří dvoutřetinovou většinu, který je sám v sobě zdravý a pevný, lid svůj stát tak horoucně milující a lid odhodlaný, vytrvalý a reálně myslící, jako právě náš československý lid jest.

Došlo mne v uplynulých dnech sta a sta přípisů od Čechů i od Němců a také z ciziny, které mně opět potvrzují toto smýšlení; a jestliže v některých jest jaká pochybnost, tož je to jedině otázka, zda pro řešení tak dalekosáhlé je vhodná chvíle právě dnes, v době, kdy jest mezi některými částmi obyvatelstva dost vzájemné nedůvěry a kdy jsou rozpoutány ve vysoké míře politické vášně. Tuto pochybnost vidím i ve sloupcích mnohého tisku a slyšel jsem ji v tomto čase i z mnohých úst.

Chci na ni odpovědět přímo: Věřím, že navrhovaná nová opatření budou státu v jeho dalším vývoji a pro jeho budoucnost prospěšná. A věřím, že při obnovené dobré spolupráci všech národností neohrozí v ničem i v dnešní těžké době ani jeho jednotu a bezpečnost, ani jeho integritu. Ostatně bude to v budoucnosti také politickým úkolem nás všech společně, aby se to nestalo. A zejména zdůrazňuji, že na jeho demokratické struktuře a politice především nezmění se nic. Naopak, bude‐li vývoj událostí mezinárodních příznivý, může to naši demokracii zesílit a zdokonalit.

K dnešním návrhům docházíme logicky vývojem národnostních otázek v celé Evropě. Jsou to naše zvláštní poměry, které nás nutí, že své národnostní věci řešíme tak spravedlivě první. Náš stát má všecky národnosti kulturně velmi vyspělé, zejména obě počtem nejčetnější národnosti mají vysoké vědomí národní a přispěly průběhem svých dějin v mnohém ke všelidské kultuře. Je tudíž samozřejmé, že pro ně i pro národnosti ostatní ve srovnání s jinými středoevropskými národy musíme jíti ve věcech národnostních dosti rychle vpřed. Ale nebudeme v tom poslední, i ostatní státy budou míti tytéž starosti.

Odhodláváme‐li se k tomuto řešení i ve chvíli vzrušené, ve chvíli otřesené důvěry, je jisto, že tím přinášíme nemalou oběť k záchraně obecného míru. Přinášíme však tento příspěvek vědomě. Chceme přispěti k vyrovnání rozporů evropských vůbec, chceme přispěti k vytvoření dobré spolupráce se všemi svými sousedy, zejména se svým sousedem největším, Německem, chceme dáti doklad Evropě i Americe, a zejména Anglii a Francii, že svým povinnostem k všeobecné spolupráci rozumíme a že je splníme v míře, v jaké nám to nezbytnosti státní dovolují.

Jestliže já jako president republiky v souhlase s vládou vám přes naše krajní oběti, v těžké době takto přinášené, řešení toto dnes doporučuji, obracím se zároveň na vás, na všechno obyvatelstvo státu, a pravím se vší vážností: Jde nám především o to, obnovit plnou důvěru a spolupráci mezi oběma největšími národy republiky a zajistit uvnitř státu klid, mír a pokojný vývoj. Budeme tím pracovati opravdu nejen na záchraně míru v okamžiku mezinárodně velmi pohnutém, na záchraně míru pro svět a Evropu, ale také pro klid svého města a své vesnice, pro své pole, dílnu, pro svoji rodinu, pro svoje nejdražší. Avšak nikoli jen já ve své úřední funkci mám povinnost pracovat pro mír, nejen ostatní odpovědní ústavní činitelé, nejen politické osobnosti v řadách vládní většiny nebo oposiční menšiny — ti všichni především — ale vedle nich každý jednotlivý spoluobčan na svém místě má a musí tak činiti. Každý z vás, jak dnes věci jsou, dobrou vůlí, klidem, zabraňováním konfliktů, incidentů a srážek prokazuje službu míru. Ale může také zlobou, rozčilením, vyvoláváním srážek mír nejen u nás uvnitř, ale v celé Evropě podstatně ohrožovat.

Obracím se tudíž se svou výzvou na všechny Čechoslováky, všechny Němce u nás a všechny ostatní obyvatele této republiky bez rozdílu národností. Nevolám politiky a politické strany: u těch je mně to samozřejmé. Volám však jednotlivé občany, volám všechen lid: Nikdy dosud nebyla odpovědnost jednoho každého z vás větší, nežli je teď. Buďte klidní, buďte rozvážní, uchovejte si pevné nervy! Jděte klidně za prací svého denního povolání, to především potřebuje od vás vaše vlast. Čím méně se uchýlíte od svého denního života, tím větší příspěvek přinesete pro zachování míru. Ukažte světu, že ani ten, ani onen z nás nechce vzít na sebe odpovědnost za to, že pomohl dnešní evropské napětí stupňovat. V tom duchu obracím se také k tisku všech stran, směrů a národností: i jeho zásluha nebo vina může býti dnes větší, nežli se snad sám dohaduje.

Vždyť prožíváme chvíle, kdy všichni bez rozdílu stran a národností musíme se srazit dohromady, abychom na tomto kusu půdy, kde naši otcové a dědové žili po mnohá staletí v klidné budovatelské práci, také my zachovali pokoj. Mají dnešní českoslovenští a sudetoněmečtí potomci československých a německých předků ničiti tam, kde oni budovali? Vím dobře, že státní moc naší republiky má a musí míti dost sil, aby zaručila kázeň a pořádek v občanstvu a pro občanstvo svými prostředky. Ale bylo pýchou naší demokracie, že to dosud byla vždy demokracie disciplinovaná; že zde klid býval střežen především sebeovládáním občanů. Proč by tomu dnes mělo býti jinak? Proto chci plný návrat ke klidu a pořádku ve svobodě a v loajálním, klidném, disciplinovaném závodění zbraněmi ducha a argumenty. Kdyby to byl právě vzájemný poměr národnostní, do něhož by se musily volky nevolky vkládat mocenské prostředky státní moci, zda by se tím na celé další národnostní soužití nevložil nežádoucí stín?

Já tudíž stále věřím, že nebude třeba jiné nežli morální síly, dobré vůle a vzájemné důvěry, abychom všichni nalezli sebe sama. Já věřím v opravdovou touhu německého lidu, právě tak jako znám touhu Čechů a Slováků a všech ostatních národností po spolupráci a po klidu. Mám dobré zprávy, jak všichni lidé dobré vůle mezi našimi spoluobčany německé národnosti po normálních poměrech a po míru prahnou. Dostávám v tom smyslu denně spousty dopisů, zejména také od našich německých občanů. Chtějí mít mír, klid, práci. V důstojnosti v harmonii, ve vzájemné dobré vůli. Češi a Slováci, Maďaři a Poláci i Rusíni chtějí totéž. Proto věřím, že na základě připravených návrhů se dnešní vládní většina se všemi národnostmi dohodne a další zdárný vývoj republiky zajistí.

Pre Čechoslovákov platí tu k docieleniu tohto úspechu a ku zdarnému prevedeniu národnostného mieru jeden jediný nezrušiteľný zákon: obmedziť stranícke boje, zjednotiť sa viac ako dosiaľ, postupovať celkom loajálne a solidárne a nedotknúť sa idey jednoty československej.

Ak si budeme riešiť takto v pokoji a vo vzájomnej spolupráci všetkých svoje národnostné veci, ako sme riešili a rozriešili rad otázok iných, naša vlasť bude z najkrajších, najlepšie spravovaných, najbohatších a najspravodlivejších zemí na svete. Môže byť pre niekoho, kto v tejto zemi žije, niečo lákavejšieho ako táto vyhliadka? Chcem verit — opakujem — a verím, že túha po takej budúcnosti je to, čo nás zo všetkého najviac spojuje. Urobme všetci všetko, aby sme sa jej priblížili! A jestliže nám hrozí niečo, čo by nás mohlo od nej odvrátiť, niečo, čo nie je v moci obyvateľov tejto drahej zeme, nech nie je medzi jej obyvateľmi jediného človeka, ktorý by spravodlive, úprimne a oddane nechcel pomôcť odvrátiť také nebezpečie všetkými prostriedkami a všetkými obeťami.

Mluvím‐li tak dnes k lidu tohoto státu, není to obava o budoucnost. Neměl jsem v životě nikdy strachu. Byl jsem vždy optimistou a můj optimismus je dnes silnější nežli kdy jindy. Mám nezlomnou víru v náš stát, v jeho zdravost, v jeho sílu, v jeho odolnost, v jeho skvělou armádu a v nezdolatelného ducha a oddanost všeho jeho lidu. A vím, že náš stát z dnešních obtíží vyjde vítězně.

Mějme tudíž všichni pevnost a víru, že dnešní doby překonáme, zachovejme klid a mějme víru v sebe, ve svůj stát a ve zdárný jeho vývoj. Buďme připraveni na oběti, ale buďme optimisty i v době nejtěžší a hlavně: nezapomínejme, že víra a dobrá vůle hory přenáší a že nás šťastně vyvede i z dnešních všech zmatků evropských!

Zdravím vás a děkuji vám.


zdroj: Edvard Beneš, Němci a Německo III/2


Tento www používá nezbytné cookies bez nichž nefunguje. Jako provozovatel cookies nijak nezpracováváme. Nesouhlasím s použitím cookies na tomto webu (zobrazí se prázdná stránka).