Noviny IR č. 1/2025: O demokracii (T. G. Masaryk)

T. G. Masaryk – O demokracii

Nesprávné je dělat rozdíl mezi mravností velkou a malou, že se politik v zájmu státu nemusí a nemá ohlížet na mravní předpisy. Věc se má ve skutečnosti tak, že člověk, který například lže a podvádí v životě politickém, lže a podvádí také v životě soukromém. A naopak. Jen člověk slušný bude slušný vždy a ve všem. Bez všeobecného uznání mravních základů státu a politiky, nelze spravovat žádný stát. Stát a zákon čerpají svou autoritu z všeobecného uznání mravních zásad a ze všeobecného souhlasu občanů v hlavních názorech na život a svět. Opakuji a zdůrazňuji, demokracie není jen státní a administrační forma, nýbrž názor na život a na svět. Základem státu, a to již Řekové a Římané hlásali, je spravedlnost, a spravedlnost je aritmetikou lásky.

Nejhlubší argument pro demokracii – víra v člověka. Demokracie je názor na život. Spočívá na důvěře v lidi, v lidskost a v lidství, a není důvěry bez lásky ani lásky bez důvěry. Řekl jsem jednou že demokracie je diskuse, ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu. Demokracie, to je hovor mezi rovnými, přemýšlení svobodných občanů před celou veřejností. Řekl jsem mezi rovnými, vím. Lidé si nejsou rovni, je rozmanitost. Jen jako nesmrtelné duše jsme opravdu rovnocenní. Liberté, égalité, fraternité. I francouzská revoluce přijala de facto přikázání Ježíšovo, přikázání lásky k bližnímu. Zní to jako paradox, ale je to pravda – i francouzští
racionalisté byli teokraté, třebaže Boha měli jen jako nejvyšší bytost. Demokratický ideál není jen politický, je i sociální a hospodářský. Demokracie po stránce sociální znamená překonání degradující bědnosti.

V republice a demokracii nesmí být možné, aby jednotlivci nebo stavy vykořisťovali své spoluobčany. V demokracii člověk člověku nesmí být prostředkem. Demokracie potřebuje vůdců, ne pánů. Přijímám demokracii i s důsledky hospodářskými a materiálními, ale zakládám ji na lásce. Na lásce a spravedlnosti, jež je matematikou lásky, a na přesvědčení, že máme na světě pomáhat k uskutečnění řádu Božího, k synergii s vůlí Boží. Vím, byl a je útlak hmotný. Ale ten je jen částí útlaku mravního. Namítá se proti theismu, že víra v nesmrtelnost a láska k bližnímu se spokojuje s filantropií, s almužnou. Že nevede k modernímu a socialistickému požadavku právního a zákonného odstranění bídy. Nevím, proč by nevedla. Láska rozumná, náboženství řízené rozumem bude uskutečňovat humanitu zákonem, ale nikdy nás nezbaví mravního závazku účasti a pomoci osobní.

Byla by to vůbec divná demokracie, kde by nebylo místa pro mravní iniciativu individuální. Jsme všechny státy i národy v těžkém přerodu. Těžko žádat hned dílo dokonalé a navěky. Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Jaký pán, takový krám. Podívejte se na nás. Neměli jsme po staletí své vlastní dynastie. Neměli jsme až na nepatrné výjimky národně uvědomělé šlechty. Neměli jsme svých boháčů a velkých pánů. Jsme svou historií a náturou určeni pro demokracii. Kulturně náležíme k evropskému západu – zase odkaz na osvícený demokratismus. Jsme národ tělem i duší demokratický. 

Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii. Říká se například, prý parlament už nedostačuje. Ne už, ale ještě ne. Parlament je volen voličstvem. Kdo to voličstvo vychoval politicky a mravně? Starý režim. Poslanců vyrostlých za republiky ještě nemáme. Ani ten nejlepší parlament není k tomu, aby odhlasoval, co je pravda, právo a mravnost. O pravdě, o základních zásadách politiky práva a mravnosti se nemůže hlasovat podle většiny. Demokracie sama lidi nevychovává. Slušní opravdoví lidé se vychovávají rodinou, školami, církvemi, státní správou, literaturou, žurnalistikou, a tak dále.

Překáží tomu demokracie? Není tu politický circulus vitiosus? Demokracii dělají demokrati a lepší demokracii lepší demokrati. Žaluje se na korupci. Dobrá, jen do ní, ale nedejme se svést ke generalizacím a nevěřme korupčníkům žalujícím na korupci. Je dost korupce tiché, toho šikovného obcházení zákonů, korupce skoro legální. Té nestačí čelit negativně, ale pozitivně. Víc úcty k zákonům státu. Ano, myslím občanskou morálku, loajalitu ve smyslu anglickém. Stejně jako na korupci se žaluje na politické chyby, na neschopnost poslanců vlády a všech možných veřejných činitelů. Ano, děláme chyby, sám jsem jich udělal dost. Neumíme to ještě. Republika, demokracie, náš stát je mladý a dostal se nám skoro zadarmo. Nemáme tradice v politice a v administraci a proto děláme chyby.

Nemluvím proti kritice, naopak. Přeju si kritiky všech vad a omylů, jenomže ta kritika nemá být k dělání demagogie, ale k poučení a k nápravě. Potřebujeme kritiků vzdělaných a poctivých, kritiků, kteří mají občanskou mužnost a kuráž. Pravá kritika není negace ani svalování odpovědnosti na druhé, ale spolupráce a spoluodpovědnost. Žaluje se na politické strany – právem, pokud ty strany hoví stranickému sobectví. Ale strany přece nejsou a nemohou být jiné, než průměr jejich voličů. Ten zase závisí na tisku a občanské výchově.

Pořád ten problém vedení. Jedno musíme na stranách žádat stále a stále, aby za své poslance a představitele vybírali slušné politicky schopné a vzdělané muže a ženy. Pro mne je politika a demokracie věc nesmírně vážná. Práce, řekl bych, pro ty nejlepší a nejvybranější lidi. Jsem zásadním, ale ne slepým přívržencem demokracie. Znám slabiny systému a neušla mi žádná špatná zkušenost, ale nelituju ani na okamžik svého rozhodnutí, které jsem uvážil, když jsem se vracel z války, že budu sloužit demokracii a republice. Demokracie je zárukou míru pro nás i pro svět.