Knižní svitek: Nářky starého oligarchy

2 500 let stará, ironická oslava athénské demokracie vychází na třímetrovém svitku:

Nářky starého oligarchy aneb athénská demokracie očima lepšího člověka

Proč jsme se do 2 500 let starého textu pustili právě dnes?
V Athénách proti sobě stály – stejně jako dnes – dvě strany. Jedni, kteří tvrdí, že na vládě se mají podílet všichni bez rozdílu. To jsou demokraté.
A pak druzí, kteří si myslí, že vládnout by měli pouze lepší a schopnější, příslušníci elit, experti.. Těmto elitářům se v Athénách říkalo oligarchové.
Jinými slovy: bojovníci proti populismu jsou - athénskou terminologií - oligarchové. Naše akademické elity jsou oligarchické a vůbec každý, kdo si myslí, že politik má být expert na dané téma, je oligarcha – stoupenec vlády povolaných.

 

Kontext v rozhovoru o oligarších - starých i nových

Jaký text na svitku je?
Barvitý popis athénského státního zřízení napsal kdosi – a my opravdu nevíme kdo – v druhé polovině 5. století před naším letopočtem. Náš název snad vystihuje, o co jde:
"Nářky starého oligarchy aneb athénská demokracie očima lepšího člověka"

A teď to nejvtipnější: kdo ten prastarý text napsal a proč?
Autor nejspíš vůbec nebyl oligarcha. Typicky oligarchickou kritiku demokracie sepsal pravděpodobně demokrat, který se rozhodl ukázat, jak marné jsou naděje oligarchické strany.

Athénský "oligarcha" truchlí nad tím, jak příšerně životaschopná je athénská demokracie. Slabiny lidovlády – uznává athénský elitář – jsou její síla. Je tohle hlas skutečného oligarchy? Možná se po chvíli neubráníte dojmu, že čtete ironickou oslavu demokracie a výsměch elitářským nadějím na změnu “k lepšímu”. Aspoň váš překladatel je toho názoru, že frustrované "Nářky starého oligarchy" napsal výmluvný demokrat.

Elitářský oligarcha zkormouceně uznává, že otřesná vláda spodiny, kterou je v jeho očích athénská demokracie, je prakticky bezúdržbová. Lidovláda nevyžaduje péči ani ochranu. Lid o žádné vylepšení svého zřízení nestojí, chce vládu takovou, jaký je sám. Ironický nářek lepšího člověka nad příšerným chaosem athénské demokracie je vtipný vzkaz všem elitářům. Včetně samozvaných ochránců demokracie proti populismu a polarizaci. Vždyť i jejich představa, že demokracie potřebuje péči vzdělaných elit proti volatilní mase nezodpovědné spodiny, je nakonec elitářská, tedy – jak by se řeklo v Athénách – oligarchická.

Ale dejme slovo přímo starému oligarchovi; malá ukázka z textu:
"Člověk žasne, proč na každém shromáždění dovolí každému mluvit úplně do všeho. Proč proboha nevyhradí toto právo pouze kompetentním a vynikajícím osobám? Jenže demokraté moc dobře vědí, proč nechávají do věcí mluvit každého, i toho největšího lumpa a vandráka. Kdyby totiž na shromážděních mluvili a rozhodovali jenom lépe situovaní občané, prospívali by tím sami sobě a mluvčí lidu by odešli s prázdnou. Zatímco tak, jak je to teď, kdy může povstat a mluvit každé pochybné individuum, také nakonec dostane, co je dobré pro něj a jemu podobné.

Člověk hned namítne: jak jen může takové individuum vědět, co je pro něj a pro lid dobré? Demokraté ale dobře vědí, že hloupost jejich člověka, jeho přízemní pudy a snaha se jim zalíbit bude pro ně nakonec výhodnější než kompetence a inteligence rozumného muže, který je nemá v lásce.

Státu demokratická správa zcela jistě neprospívá, ale lid si uchovává svoji vládu. Lid totiž netouží sloužit pořádku ve státě. Chce státu svobodně vládnout a nepořádek v něm ho moc nezajímá. Přesně to, čemu ty říkáš špatná správa věcí veřejných, posiluje svobodnou vládu lidu."

Tiráž: Z řeckého originálu Περὶ τῆς Ἀθηναίων πολιτείας přeložil a poznámku pro čtenáře napsal Petr Šourek
Grafická úprava a výtvarné řešení Eva Holá
Vydává nakladatelství Bohemica Books

A proč by si knihu měl pořídit každý a speciálně plukovník Foltýn píše Zbyněk Petráček v Orientaci LN