Smlouva se Svatým Stolcem: Rizika pro suverenitu ČR a nejasná práva pro další církve

Sněmovna se chystá hlasovat, jestli bude souhlasit s ratifikací smlouvy se Svatým stolcem, která vyvolává obavy mezi právními experty. Zatímco vláda tvrdí, že smlouva nic nového nepřinese a je potřeba kvůli stabilizaci vztahů se Svatým stolcem, kritici upozorňují na možná rizika smlouvy, například ohrožení české suverenity nebo rozšiřování privilegií, a to nejen římskokatolické církve, ale i všech ostatních církví. Včetně možnosti církví nehlásit policii některé trestné činy.

Zpovědní tajemství a neohlášené zločiny

Podle doc. JUDr. Jany Tlapák Navrátilové, Ph.D., expertky na trestní právo z Univerzity Karlovy, může schválení smlouvy znamenat, že kněží budou mít absolutní mlčenlivost – i v případě závažných trestných činů. „Existuje riziko, že čl. 4 odst. 1 bude vykládán tak, že zakládá ochranu zpovědního tajemství v širším rozsahu než aktuální zákonná úprava, tj. i v rozsahu širším, než jsou nyní stanoveny výjimky pro duchovní obsažené v trestním zákoníku.“.

Tento výklad by mohl vést k situaci, kdy duchovní, kteří se dozvědí o plánovaném nebo pokračujícím trestném činu, nebudou povinni tyto informace předat orgánům činným v trestním řízení.

Dalším rizikem je i možné rozšíření okruhu osob, které nemusí o trestných činech vypovídat.

„Toto ustanovení (čl. 4 odst. 1 Smlouvy) tak do budoucna umožňuje přijmout právní úpravu (a ČR se k tomu zavazuje), která rozšíří okruh osob, u nichž má být státem uznaná povinnost mlčenlivosti i o pastorační pracovníky, kteří nejsou duchovními.“, dodává doc Tlapáková.

Smlouva jako nadřazený právní rámec – Má Vatikán mluvit do českého práva?

JUDr. Ondřej Preuss, Ph.D., odborník na ústavní právo z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, považuje smlouvu za velmi problematickou upozorňuje, že smlouva bude mít aplikační přednost před českými zákony a zároveň nevhodně omezuje jejich budoucí podobu. „Jakákoliv budoucí úprava vztahů mezi státem a církvemi bude muset respektovat tuto smlouvu, čímž vážně omezíme možnost změn v českém právním řádu.“. To ostatně potvrdila i vláda na jednom z kulatých stolů, když přiznala, že hlavním důvodem sjednání smlouvy je omezení možnosti státu upravit i v budoucnu vztah s církvemi, jak uzná stát za vhodné. Na otázku “není jediným efektem [uzavření smlouvy] to, že Česká republika ztratí možnost to, co teďka má ve svém právní řádu měnit svým parlamentem [...]?” odpověděl hlavní vládní vyjednavač JUDr. Martin Smolek “ano, ale to je přeci zcela přiznaně, pokud ta smlouva chce garantovat právo věřícím, a v jejich prospěch se sjednává, tak je naprosto správné, že ta smlouva fixuje ten minimální standard, pod který Česká republika nebude moct jít [...]”.

Dále může být podle Ondřeje Preusse problematické, že závazky vyplývající ze smlouvy jsou spíše jednostranné, kdy Česká republika na sebe bere povinnosti, zatímco Svatý stolec zůstává ve výhodnějším postavení a může tak mít vliv na různé důležité právní otázky.

“...může to být chápáno jako právní signál k širšímu a silnějšímu vnímání ochrany náboženské svobody (v takovém duchu, jak ji dlouhodobě interpretuje Svatý stolec). To se může konkrétně promítat do požadavků církevních škol, teologických fakult a jiných institucí. Zejména se to může projevovat v citlivých celospolečenských právních otázkách, zejména antidiskriminačního práva, zpovědního tajemství, potratů apod.

Pro někoho to tedy může být nový účinný právní nástroj, který má přednost před zákonem a stane se tak předmětem příslušné právní argumentace. Svatý stolec navíc bude mít možnost legitimně se vyjadřovat ke všem těmto otázkám diplomatickými prostředky. ”.

S tím souhlasí i Vedoucí katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy prof. JUDr. PhDr. Veronika Bílková, Ph.D., E.MA.: “Pokud jde o práva a povinnosti, je třeba říci, že smlouva je dosti jednostranná, tj. povinnosti z ní většinově vyplývají České republice. Vymezení obsahu a rozsahu těchto povinností není přitom vždy obsaženo ve smlouvě, ani není ponecháno ČR, tj. někdy jej může jednostranně určit druhá strana.”.

Precedent pro jiné náboženské skupiny? Právo šaría a tajemství v pravoslaví

Jedním z nejdiskutovanějších dopadů smlouvy je její možný efekt pro ostatní církve. JUDr. Preuss upozorňuje: „Zatímco nyní má zákonodárce plnou kontrolu nad tím, jaká práva přizná církvím se zvláštním oprávněním, po uzavření konkordátu může těžko odpírat práva garantovaná římskokatolické církvi ostatním církvím. Důsledkem konkordátu tak může být také (ústavní) požadavek, aby stát jako rovnocenné uznával církevní sňatky podle práva Šaría. Stejně tak se to bude týkat šíře garantovaného zpovědního tajemství pravoslavných církví, což může být někým vnímáno i jako bezpečností riziko.“.

Tento argument znovu otevírá debatu o roli sekularismu v českém právním řádu. Pokud stát garantuje výsadní postavení jedné církve, povede to i podle ministerstva zahraničních věcí k ústavním nárokům ostatních náboženských komunit na rovné zacházení.

Je třeba pečlivé analýzy

Právní experti se shodují, že smlouva přináší zásadní právní důsledky a její ratifikace by měla být pečlivě zvážena a doporučují přezkoumání smlouvy Ústavním soudem.

Klíčovou otázkou zůstává: Bude Česká republika i nadále sekulárním státem, nebo se otevře cesta k posílení náboženských vlivů na české právní prostředí?

Článek ke stažení