Francouzská Marseillaisa, Čajkovský a Beatles?

Citace Marseillaisy je k slyšení i v Čajkovského Slavnostní předehře 1812 nebo v úvodu písně skupiny The Beatles jménem All You Need Is Love. Roku 1917 byla v období mezi Únorovou a Říjnovou revolucí nakrátko též hymnou Ruska.

Rouget de Lisle, skladatel "La Marseillaise", zpívá píseň poprvé v domě Dietricha, starosty Štrasburku (1849 obraz Isidore Pils, Musée historique de Strasbourg). Marseillaisa byla v průběhu 19. a 20. století oblíbenou písní revolučních hnutí. Roku 1917 byla v období mezi Únorovou a Říjnovou revolucí nakrátko též hymnou Ruska.
Vzhledem ke spojení písně s bojem za svobodu a demokracii a její roli ve francouzských dějinách je však jakákoli změna krajně nepravděpodobná. V roce 2004 byla ve Francii uzákoněna povinná výuka hymny ve všech státních školách. Zpěv Marseillaisy byl také společným vyjádřením odporu vůči německé rozpínavosti.
Hlavní hesla Francouzské revoluce - Liberté, Égalité, Fraternité ou la mort („Republika, jediná a nedělitelná. Volnost, rovnost, bratrství – nebo smrt“). Na konci revoluce bylo toto heslo opuštěno a sama revoluce takřka zrazena z vlastních řad. Text v dnešní podobě se na veřejných budovách opět objevil u příležitosti oslav Francouzské revoluce.

Marianne je tedy symbolem svobody

Její jméno je kombinací dvou nejpopulárnějších ženských jmen té doby, Marie a Anne. Marianne je silná žena, znázorněná s holými prsy, aby ukázala svou ženskou krásu a zároveň symbolizovala svou nezkrotnost a odhodlání bojovat za obyčejné lidi a národní ducha.

Marianne se v červenci 1789 dostala poprvé do povědomí Francie při dobytí Bastily a při dalších časných událostí revoluce. Od té doby až do září 1792 byl obraz Marianne zastíněn dalšími postavami, jako je Merkur a Minerva. Až do září 1792, kdy První Francouzská republika hledala nový symbol, který by zastupoval stát, že se její popularita začala rozšiřovat. Marianne, ženská alegorie svobody, byla zvolena tak, aby zastupovala nový režim Francouzské republiky a současně symbolizovala svobodu.

Marianne, francouzská národní ikona a symbol francouzské revoluce z roku 1789, byla ochranitelkou těch, kteří povstali proti monarchii a vedli je v jejich boji za svobodu, rovnost a bratrství. Socha Marianne s olivovou ratolestí v ruce stojí také v Paříži ve středu velkého náměstí náměstí Place de la Republique. Od 70. let 20.století přebírala Marianne rysy slavných žen, jako jsou Brigitte Bardot, Catherine Deneuve a naposledy Sophie Marceau a Laetitia Casta.

Text francouzské hymny Marseillaisy

1.
Povstaňte děti vlasti,
den slávy nadešel!
Proti nám z tyranie
zvedají svou krvavou vlajku,
zvedají svou krvavou vlajku.
Slyšíte v našem kraji
hrozný řev vojáků?
Přicházejí přímo k nám
podřezat vaše syny a vaše ženy!

Ref.: Do zbraně, občané!
Zformujte bataliony!
Vpřed, vpřed!
Nechť nečistá krev
napojí brázdy našich polí.

2.
Co plánuje tato horda zotročených
zrádců a zpřísahaneckých králů?
Pro koho chtějí tyto hanebné okovy,
toto dlouho připravované železo?
Toto dlouho připravované železo?
Pro nás, Francouze! Taková urážka!
Jaký hněv to musí vyvolat!
To pro nás se odvážili chystat
návrat k dávnému otroctví!

3.
Cože! Zástupy cizinců
budou určovat zákony v našich domech?
Cože! Tyto žoldnéřské oddíly
mají porazit naše statečné bojovníky?
Mají porazit naše statečné bojovníky?
Veliký Bože! S přikovanýma rukama
naše tváře se budou ohýbat pod jařmem
odporných despotů, kteří sebe určili
za vládce našich osudů!

4.
Třeste se, tyrani a vy zrádcové,
hanbo celé krajiny!
Třeste se! Vaše otcovražedné plány
se dočkají zasloužené odplaty!
Se dočkají zasloužené odplaty!
Třeste se, tyrani a vy zrádcové,
hanba celé krajiny!
Každý je vojákem, aby s vámi bojoval,
když padnou naši mladí hrdinové,
zem zrodí nové,
připravené proti vám bojovat!

5.
Francouzi, bojovníci ušlechtilí,
Mírněte anebo zastavte své údery!
Ušetřete tyto ubohé oběti,
které bojují proti nám s lítostí.
Ale ne ty krvelačné despoty,
ale ne ty přisluhovače Bouillého,
všechny tyto tygry, kteří bez lítosti
trhají své matce hruď!

6.
Svatá láska k Vlasti
vede a podporuje naše ruky za pomstou.
Svobodo, drahá svobodo,
bojuj spolu se svými obránci!
Bojuj spolu se svými obránci!
Pod našimi vlajkami nechť vítězství
přijde se svou mužnou silou.
Nechť tví umírající nepřátelé
vidí tvé vítězství a naši slávu!

Stav našich národních symbolů: Kde domov můj?

V letošním roce 2024 je to 190 let od vzniku písně, která se později stala naší státní hymnou. Slavíme tedy 190 let od vzniku hymny, ale známe příběhy jejích autorů? Je to také více než 160 let od přání, které František Škroup měl. Jaký byl rotterdamský příběh českého skladatele a dirigenta Františka Škroupa? Víme, že jsme Škroupa v podstatě vyhnali? Víme, jaké bylo poslední přání Františka Škroupa?

V České republice si nejčastěji pokládáme společnou otázku, ale odpověď jsme stále nenašli. Dokud nenarovnáme národní symboly, tak jak můžeme narovnat sebe-vědomí našeho národa. Zasloužíme si vůbec zpívat hymnu Františka Škroupa?

Přečtěte si knihu Kde domov můj - Rotterdamský příběh Františka Škroupa a obrázek si udělejte sami.
Více v knize

Rozhovory s autorkou knihy Kde domov můj?

Přednáška 21.2. 2025 od 18:00 hodin - Umělecká zahrada v Praze. Kniha Kde domov můj s věnováním. Autorka knihy Kde domov můj? Rotterdamský příběh Františka Škroupa?

Další zdroje: Wikipedia, videa IR a uvedené odkazy

Historické pojednání na stránce prezidenta (FR)

(FR)