Myšlenka ideálního státu

Je Bismarkův výrok "Kdo je pánem Čech, tak je pánem Evropy“ jen bonmotem nebo jasnovědným uřeknutím? Karel IV. chtěl ve středu Čech vybudovat Nový Jeruzalém. Politické a duchovní centrum Evropy. Jeho stavby, instituce a symboly tvoří promyšlenou duchovně působící soustavu pro jejíž iniciaci zajistil potřebné zdroje v podobě nejposvátnějších relikvií světa. Jeho synové neuměli toto dědictví udržet. Země se propadla ze slunečných výšin do hlubin náboženských válek. Ani války nezadusily duchovní sílu, kterou Karel IV. vtiskl do tváře země. Působí na nás duchovní síly a vize nějakým způsobem dodnes?

"Myšlenka ideálního státu založená na míru a spravedlnosti provázela lidstvo již od Antiky. V pojetí Karla IV. však získala posvátný biblický rozměr,“ říká v dokumentu historik Petr Bahník. Otevřeme knihu knih a nahlédněme do textu apokalypsy čili zjevení svatého Jana, jenž odhaluje poslední časy lidstva i příslib nové společnosti.

„A já Jan viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nebeský Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého manžela. Slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek boží uprostřed lidí. Ani žalu, ani nářku, ani bolesti už nebude.“ Karel IV. byl touto vizí fascinován. Chtěl ji uskutečnit již na této zemi. Praha měla být zrcadlovým odrazem tohoto ideálu budovaného prostředky politickými i hospodářskými, ale i symbolickými a mystickými. Apokalypsa ho nazývá nebeským Jeruzalémem. Nejde o Jeruzalém v Palestině, místo Kristova života ve středověku dobývaného z rukou Muslimů, ale o jeho duchovní otisk. „Nebeský Jeruzalém, který sestupuje z nebe na zem, takže ho můžeme vnímat jako takové obrovské pečetidlo, které se otiskne do půdorysu země, tak Karel IV. nechal zhmotnit v podobě Nového města pražského,“ říká historik a spisovatel Petr Stančík.

Karel IV. také shromáždil největší sbírku tělesných ostatků dávných světců a památek Kristova utrpení. Jejich očistná síla měla Čechy chránit v dobách zkoušek, které budou podle biblických vizí vznik ideálního státu provázet. „Existují určité výklady, že ten panovník, který shromáždí kompletně relikvie Kristova utrpení, tak tam sestoupí Kristus v den posledního soudu. On věřil v posvěcující moc relikvií, a proto dal korunovat svého syna Václava IV. již ve 2 letech, protože věřil v posvěcující moc české královské koruny, kde byl ten trn z Kristovy trnové koruny,“ říká Jan Royt historik umění, prorektor Univerzity Karlovy.

Nový Jeruzalém měl být nastolen při druhém příchodu Kristově, kdy zanikne dosavadní chápaní času a dojde k přeskupení atomů, zmrtvýchvstání svatých, explozi pozitivní energie, která zničí veškeré zlo. Již ve 13.století se v českém rukopise díla římského filozofa Aurelia Augustina „De civitate Dei“ objevuje malba nebeského města, za jehož hradbami jsou světci. Mezi nimi i skupina označená jako Bohemy tedy Češi. Tvoří ji svatý Vojtěch, Prokop, Václav a Ludmila. Je to šifra označující, že realizace božího státu proběhne v srdci Evropy. Karel IV. tento symbol města svatých opakovaně použil ve Svatováclavské kapli, ale především na Karlštejně. Vědomě tak vzal duchovní budoucnost do rukou. Karlštejnská kaple Svatého kříže nebo-li ostatků utrpení Páně má skutečně naprosto promyšlenou ikonografii. Na Nebeský Jeruzalém tam poukazují zejména ty obklady drahými kameny, ale zejména také přítomnost hrotů, které odkazují ke Kristově trnové koruně.