Změna paradigmatu je tichá (kontra)revoluce (Petr Robejšek)

Paradigma je převládající způsob myšlení, model nebo příklad, který se v dané oblasti používá jako základ a slouží k orientaci. Změnu společenského paradigmatu prosazovali v historii většinou ti, kteří byli v existujícím paradigmatu znevýhodněni. Klasický příklad byla francouzská revoluce, jejíž výdobytky ohrožuje současná reakcionářská změna paradigmatu.

Historicky viděno je dnešní situace poněkud kuriózní, protože o změnu paradigmatu západní společnosti neusiluje její nejslabší, nýbrž její nejmocnější skupina. A i jejich důvod je nespokojenost. Jak je zdůvodněna? Finanční kapitalismus už nefunguje jako stroj na výrobu blahobytu pro všechny. Dosud profitovali superbohatí a také zbytek společnosti. Říkalo se tomu konzumní společnost.

Ale výkonnost západního ekonomického modelu klesá a geopolitická situace je taková, že se světové superelity rozhodly změnit celý západní společenský model. Pár tisíc nejbohatších lidí světa chce kapitalismus „nově nastartovat“. To ve skutečnosti znamená, že chtějí ukončit éru masového konzumu a přesunout vlastnictví obyčejných lidí do rukou finanční šlechty.

Toho chtějí dosáhnout pomocí stimulovaných a simulovaných krizí. Ty první mají strašit obyvatelstvo a zajistit tak jeho poslušnost, ty druhé simulované mají oprávnit snižování jeho životní úrovně, prý kvůli záchraně klimatu.

Pro ukojení hrabivosti několika tisíc nejbohatších lidí světa zbývá už jenom jeden zdroj bohatnutí: Náš majetek, svoboda a důstojnost. A proto nám chtějí vzít možnost říci ne a právo hledat vlastní cestu. Rozdílné a svobodné lidi nemohou potřebovat, protože se špatně napojují na stroje. A proto nás chtějí unést do globálního pracovního tábora. To je jejich paradigma západní společnosti a nám tudíž zbývá jenom obrana proti němu. To znamená hledání cesty k humanistické renezanci západní společnosti.

Konzumem omámená většina obyvatelstva dosud nechápe, že je objektem snah mocné menšiny, která chce etablovat techno-feudální společenský model. Uvnitř této dosud netečné většiny operuje menšina osvícených zachránců, tedy lidí jako vy a já, kteří se z defenzivy snaží zároveň 1. zabránit vzniku technofeudalismu a 2. najít alternativní společenské paradigma.

Jeho hledání je ztíženo tím, že pojem osvícení neznamená, že víme, jak má budoucí společenský model vypadat. Víme jenom to, čemu musíme zabránit. V pracovním táboře 15minutových měst by se totiž jen těžko vytvářel humanistický a svobodný společenský pořádek. A proto musíme v první řadě zabránit, aby superelita prosadila nezvratné socio-politické změny.

Na naší straně bohužel panuje nedorozumění o tom, jak toho dosáhnout. Převládá přesvědčení, že je třeba vymyslet ideálnětypické podoby nové ústavy, formulovat vyváženou konstrukci našich vztahů k EU nebo připravit vystoupení z ní. Tyto a další makrokoncepce pak mají převzít nové politické strany a prosazovat je v  parlamentu.

To je ale velké nedorozumění ve dvou rozměrech:
1. Jednak nepochopení důsledků, které by tato konvenční cesta měla. Stabilizovala by totiž pouze systém tzv. reprezentativní demokracie, který ale současnou krizi umožnil. Z hlediska opozice není zvláště moudré posilovat systém, který zavinil to, co opozice kritizuje.
2. A především, se jedná o nedorozumění ohledně rozdělení moci ve společnosti. Mimoparlamentní opozice nemá dost síly k tomu, aby svoje ideálnětypické modely prosadila.

Mám velkou úctu před prací tvůrců velkých řešení. Ale chybí mi spojení s praxí. Ukazují totiž jenom, jak má vypadat cíl, ale neříkají nic o tom, jak se k němu dostat. Kde je politická vůle a hlavně moc schopná prosadit novou ústavu, nový model rozdělování blahobytu nebo zajišťování evropské bezpečnosti atd.? Idealističtí autoři těchto modelů nejsou stavu vysvětlit, jak jejich vypilované organogramy prosadit proti oportunistické elitě, která buď nechce žádnou změnu, nebo takovou, která jde právě opačným směrem,

Co tím chci říci? Nestačí vytvořit intelektuálně "dokonalé" paradigma ideální společnosti. Především je třeba nalézt způsoby, jak "rozkývat" současný společenský model do té míry, aby idealistická paradigmata vůbec měla šanci na to, aby se ověřila nebo vyvrátila.

Již při zcela povrchním pohledu na pyramidu moci ve společnosti zjistíme, že makropolitická moc, která by byla nezbytná k prosazování idealistických projektů (jako nová ústava nebo vystoupení z EU) vůbec není k dispozici. Politický segment společnosti kontrolují (a sice penězi) nejsilnější ekonomičtí hráči. A proto je reformu společnosti možné začínat pouze zdola a opírat jí o lokální struktury. Pouze na dně sociopolitického systému existuje (za to ale velmi velký) rezervoár volné moci, která je k dispozici pro jeho reformu.

Jestliže chceme nejenom zabránit přestavbě společnosti do pracovního tábora, ale i uchovat šanci na hledání a uskutečnění humanistického společenského paradigmatu, tak musíme začít schraňovat a mobilizovat moc, která je rozptýlená na dně společenské pyramidy.

Odkud pochází a jak vypadá tato moc? Zejména od roku 2020 rychle přibývá počet obyčejných lidí, kteří (ač jsou zcela nepolitičtí a starají se jen o svůj materiální prospěch) již nedokáží uspokojovat svoje potřeby standardními způsoby, protože jim v tom překáží stát; jak svou činností, tak svou nečinností. Tito lidé jsou při dosahování svých konzumistických cílů, kvůli klesající výkonnosti státu, stále více tlačeni k hledání nekonformních cest. Jejich chování se dá označit jako nechtěná, přesněji řečeno bezděčná rebelie. Její účastníci nemají žádné politické cíle, ale jsou a stále častěji budou ochotni použít nestandardní metody.

Závěr. Obranu proti vzniku společnosti typu pracovního tábora a zachování prostoru pro vznikání humanistické společnosti lze dosáhnout pouze použitím moci dosud rozpuštěné na dně společnosti. Její mobilizace je možná tím, že osvícená část společnosti, tj. přívrženci a propagátoři společenské reformy budou pro konzumisticky zaměřenou většinu společnosti vymýšlet, vytvářet a koučovat svépomocné a samosprávné lokální struktury v oblasti hospodářství, školství, zdravotnictví a samosprávy.

Jejich vytváření a fungování povede nenásilným a elegantním způsobem ke vzniku paralelního systému, který slibuje nenásilnou cestu k humanistickému a svobodnému společenskému paradigmatu.