Utopie a Dystopie nový svět a světovlády

Lidem je v budoucnosti vnucován pokrok, nemají se věnovat čtení a přemýšlení, filozofování, nýbrž bezstarostnému pohodlí, které jim umožní vědeckotechnický pokrok. Ale jak říká jeden z hrdinů: “Ale já nechci pohodlí. Chci Boha, chci poezii, chci skutečné nebezpečí, chci svobodu, chci to, co je dobré, a chci hřích.”

Od utopií k dystopiím - Dlouhá cesta od Mora, Bacona a Komenského přes Verner k Huxleymu a Orwellovi.

Text z přípravy Prof. PhDr. Jan Kumpera, CSc. na konferenci v roce 2023.
Utopie jsou produktem kritického myšlení tzv. vědecké a myšlenkové revoluce raného novověku, tedy 16.-17.století, kdy se evropský duchovní svět rozšiřoval novými poznatky medicíny, fyziky, astronomie, geografie, poznatky šířenými převratným vynálezem knihtiskem. Optimisticky se vědění a vzdělání připisovala možnost změnit svět (Baconova Scientia potestas est čili Vědění je moc). Je to doba velkých zeměpisných objevů, nikoliv náhodou první dvě slavné utopie napsali Angličané, More a Bacon, kteří své ideální představy o dokonalé a spravedlivé společnosti situovali na ostrovy, Utopii, respektive Novou Atlantiku.

Slovo utopie (řecky nikde) zavedl do literatury Thomas More (1478-1535), renesanční učenec, humanista a politik na dvoře anglického krále Jindřicha VIII. (do 1532 lord kancléř), po odmítnutí reformace popraven, 1935 svatořečen. Jeho spis Utopie je založen na fiktivním setkání spisovatele v hostinci při návštěvě nizozemských Antverp s námořníkem jménem Rafael Hythlodaios, účastníkem výpravy Ameriga Vespucciho, který Angličanovi vylíčil obraz tamní dokonalé společnosti založené na společném vlastnictví a spravedlivé spolupráci. Štěstí nespočívá v jakémkoliv uspokojení, ale pouze v čestném a ušlechtilém životě.

Podobných utopií vznikly během následujících dvou staletí desítky, ta druhá nejslavnější pochází také z anglického pera. Francis Bacon (1561-1626), známý i jako lord Verulámský, byl filozof, politik a krátce lord kancléř krále Jakuba I.Stuarta. Je považován za zakladatele novodobé empirické filozofie a induktivní metody poznání (od jednoduchého ke složitému). Kritizoval středověkou scholastiku (podobně jako Komenský), proto napsal a vydal 1620 latinsky spis Novum Organon (Nové Organon - tedy kritika slavného Aristotelova filozofického díla Organon). Ještě větší dopad měl jeho anglický spis The Advancement of Learning z roku 1605 (O pokroku vědění). Z něho vychází i utopický spis Nová Atlantida (New Atlantis posmrtně 1627). Se zjevným odkazem na bájnou Atlantiku, kdysi zaniklou vyspělou civilizaci, popisuje ideální zemi, kde vládnou filozofové (tu představu o prospěšné vládě moudrých vládců přejímá z Platona), shromáždění v novém Šalamounově chrámu. “Bůh nikdy neučinil zázrak, který by vyvrátil ateismus. Vyvrací jej dílo, které stvořil.”

I český reformátor Jan Amos Komenský (1592-1670) výrazně a propracovaně přispěl do tohoto žánru, “realistickou utopií” (termín dle prof. Kumpery) svým úžasným dílem Obecná porada o nápravě věcí lidských (De rerum humanarum emendatione consultatio catholica). Velkou inspirací mu byl Bacon, a i proto se jeho dílu dostalo v Anglii vřelého přijetí a právě, když pobýval na pozvání v Londýně, napsal “zárodek” Porady s názvem Via Lucie (Cesta světla, vydáno tiskem až 1668 a věnováno tehdy nově vzniklé Královské společnosti nauk). Ze sedmidílné nedokončené Porady je dle mého názoru pro dnešek nejdůležitější 6.část Všenáprava (Panorthosia), obsahující zdánlivě(?) Utopický plán na reformu světa. Proto Komenský naléhavě svolat všeobecnou poradu všech politiků, učenců a církevních činitelů, s cílem smířit národy a ukončit války. K tomu bude nezbytné ustavit mezinárodní mírový soud, ekumenickou náboženskou radu a vytvořit Kolej světla (Collegium lucis) k rozvoji vzdělanosti a vědy v duchu Komenského představy, že “světlo poznání rozptýlí temnoty světa a nenávisti.

Ovšem již během 19.století, tedy v době nastupující průmyslové revoluce, se do utopií vkrádají nové, i pesimistické tóny a obavy. To je příklad francouzského spisovatele Julie Vernea (1828-1905), v jehož utopických románech se již objevují “padouši”, usilující ovládnout technický pokrok k nastolení totalitní světovlády (Vynález zkázy, Ocelové město, Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy ad.), i když (prozatím) dobro (s přáním čtenářů) vždy zvítězí.

Jen čtvrtstoletí po smrti klasika science-fiction vzbuzuje rozruch antiutopický román Barva New World. Knihu 1931 napsal anglických spisovatel Aldous Huxley (1894-1963) a vydal o rok později. Česky vydán již 1933 jako Konec civilizace: aneb Překrásný nový svět. Lidem je v budoucnosti vnucován pokrok, nemají se věnovat čtení a přemýšlení, filozofování, nýbrž bezstarostnému pohodlí, které jim umožní vědeckotechnický pokrok. Ale jak říká jeden z hrdinů: “Ale já nechci pohodlí. Chci Boha, chci poezii, chci skutečné nebezpečí, chci svobodu, chci to, co je dobré, a chci hřích.”

A tak se v anglofonním prostředí kruh vývoje uzavírá? Zrodila se totiž dystopie. Tu rozvinul další Angličan, původně levicový idealista George Orwell (1903-1950), jehož satira Animal Farm vyšla krátce po válce 1946 (v Československu jako Farma zvířat již 1946 ve skvělém překladu Jiřího Havelka, pak až po sametové revoluci 1991). Tato alegorie přesvědčivě odkryla skutečnou povahu sovětského komunismu (“Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější”). Ovšem vrcholnou dystopii se stal bezútěšný román a bezvýchodné budoucnosti, dle pod dohledem Velkého bratra vládne strana, opírající se o lži a propagandu, přitom ale zajišťující lidem jakési materiální pohodlí, ale krutě trestající pochybovače a odpadlíky. Orwellův Nineteen Eigthy-Four představuje krutou vizi budoucí totalitní společnosti ve fiktivní zemi Oceánii (jedné ze tří světových velmocí v roce 1984). Kniha mne uhranula již jako studenta v Británii koncem 60.let. Dokonce jsem uvažoval o vydání překladu, ale pak přišla normalizace a překlad pořídil později jako samizdat můj starší spolužák z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Závěrem mne dovolte kacířsky prohlásit, že jsem netušil, že všeobecně známé Orwellovy výrazy jako newspeak, doublethink, ideozločin či udržovací válka mohou mít tak nadčasovou hodnotu i v našem roce 2023.

(Z přípravy na konferenci v roce 2023)

Prof. PhDr. Jan Kumpera, CSc.
Emeritní vedoucí Katedry historie
Pedagogické fakulty
Západočeské univerzity v Plzni