400 let od vydání Labyrint světa a ráj srdce

Doba labyrintu, kdy hlavním kompasem je naše srdce

Nacházíme se v době labyrintu, na který Jan Amos Komenský upozorňoval již před 400 lety. Dílo Jana Amose Komenského totiž není nějakým vzdáleným, historickým a nepraktickým dílem. Naopak, jde o texty, které odráží historické zkušenosti lidstva a přináší odpovědi na otázky dnešní doby. Dílo Komenského je obrovskou inspirací pro jedince, jednotlivé národy a celý svět. Právě dnes 13. prosince 2023 slavíme přesně 400 let od vydání prvního rukopisu knihy Labyrint světa a ráj srdce.

První vznikla před 400 lety latinská dedikace Karlovi st. ze Žerotína a je datováná právě 13. prosince 1623 (Idibus Decembris) pod Klopotami (Sub Klopot), tj. v úkrytu na lesní samotě u Brandýsa. Autorův podpis J. A. Comenius je vůbec prvním použitím jména Komenský-Comenius; jeho užití mělo asi zprvu konspirativní důvody a mělo pronásledovatele Jana Amose Nivnického zmást.

Předkládáme vám níže v článku takové přehledné informatorium k Labyrintu, které budeme diskutovat ve středu 13. prosince 2023 na setkání pořádané společně s panem profesorem Janem Kumperou. Záznam ze setkání odvysíláme během vánočních svátků na Inovaci Republiky. V minulých týdnech jsme odvysílali slavnostní setkání a vystoupení paní Markéty Pánkové, ředitelky Knihovny a muzea Jana Amose Komenského, pana Alfreda Strejčka s doprovodem Štěpána Raka a účastí mnoha dalších osobností. Záznam najdete ZDE.

400. výročí dopsání Komenského Labyrintu 13. prosince 1623 v Brandýse na Orlicí

Labyrint světa a ráj srdce

1623, vyd. 1631 patrně v saské Pirně s původním titulem Labyrint světa a lusthauz srdce, tj. světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení, motání, kolotání a lopotívání, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání. Ale kdož doma v srdci svém sedě, s jedním Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází (vzácný exemplář SVK v Plzni sign.137542), 2. vyd. 1663 v Amsterodamu s pozměněným titulem, Praha 1782. VSJAK 14; edice Vladimíra. Šmilauera 1940 a 1956 a A. Škarky 1958 a 1970; Dílo 3, s. 267-397, zatím poslední vydání 2018 jako velkoformátová bibliofilie s obrazy Miroslava Huptycha a s úvodem J. Kumpery.

Vrcholné Komenského literárně umělecké dílo řazené mezi tzv. útěšné spisy*, spolu s Kšaftem jeho nejznámější a nejvydávanější český spis. Napsán v Brandýse nad Orlicí koncem roku 1623 a zprvu rozšiřován opisy. Dedikační rukopis poslaný Karlovi st. ze Žerotína byl uložen v UK ve Vratislavi do roku 1957, kdy byl polskou vládou věnován Československu (nyní NK v Praze, sign. XVII E 75). OVĚŘENO Předání proběhlo ve Vladislavském sále 28.9.1957 za účasti ministra školství Františka Kahudy. Tento spis o 115 stranách je napsán neznámým Komenského písařem a doplněn autorovými vlastnoručními korekturami, margináliemi a kruhovou kresbou města-světa. Původní název Labyrint světa a lusthauz srdce změnil Komenský v 2. vyd. na Labyrint světa a ráj srdce. Dílo žilo v 17.–18. stol. především mezi exulanty (3. české vyd. v Berlíně 1757, v letech 1760–1787 vydáno 4x i německy). Bylo však známo i doma – zatímco jezuita Koniáš je ve svém Klíči odsoudil coby arcikacířské do plamenů, jiný jezuita Balbín je ve svém díle Bohemia docta obdivoval. V Praze byl Labyrint vydán 1782 bezprostředně po vyhlášení náboženské tolerance. Od té doby do roku 2022 vyšla kniha, označená již Palackým za nejlepší dílo starší české literatury, v 55 dalších českých vydáních. Kniha také patří k nejpřekládanějším dílům Jana Amose. Vydána byla německy (nové vyd. 1871, dosud 6 překladů v 10 vydáních), maďarsky (prvně 1805, dosud tři překlady a 6 vydání), rusky (1896, dosud 4 překlady a 4 vydání), anglicky (překlad hraběte Lützowa v Londýně 1900 a Mathewa Spinky 1942 v Chicagu, dosud 4 překlady a 10 vydání), francouzsky (1906, dosud 3 překlady ve 4 vydáních), portugalsky (1917, 2 vydání), holandsky (přeložena, ale nevydána již v době Komenského, nový překlad vyd. 1926, dosud 3 překlady a 3 vydání), slovensky (1952, 2 vydání), norsky (1955 překlad M. Blekastadové), dále vyšla ještě italsky (3 překlady a 3 vydání), španělsky (2 překlady a 2 vydání), polsky (2 překlady a 3 vydání), lužickosrbsky, srbsky, chorvatsky, bulharsky, gruzínsky i v exotické japonštině a korejštině, celkem tak přeložena do devatenácti jazyků.

Svojí utopickou alegorií světa a společnosti navázal Komenský na evropskou i domácí tradici – podněty poskytli zejména Komenského oblíbenci, myslitelé J. V. Andreae (spisy Peregrini in patria errores– Bloudění cizince ve vlasti 1618 a Reipublicae Christianopolitanae descriptio 1619) a T. Campanella svým Slunečním státem (1602) a také čeští humanisté Nathanael Vodňanský z Uračova (Theatrum mundi minoris neboli Široký plac neb zrcadlo světa, vyd. 1605) a Václav Porcius Vodňanský (Duchovní město jménem Rozkoš duše, rkp. z roku 1610). Také antický labyrint-bludiště jako symbol hledání byl oblíbeným motivem pozdně renesanční, manýristické kultury. Alegorický námět pouti, v renesanční i barokní literatuře tak rozšířený (Dante, Brandt, Erasmus, Rabelais, Cervantes, Campanella, Grimmelshausen, Bunyan či Swift), poskytl Komenskému prostředek k hluboké společenské kritice i k vyjádření svého pojetí dokonalého křesťanství, jehož ideálem není dogmatické modlářství, ale pevná víra, ctnostný a spravedlivý život ve shodě s Kristem (*též Centrum securitatis či Unum necessarium).

Úvodní latinská dedikace Karlovi st. ze Žerotína je datována 13. prosince 1623 (Idibus Decembris) pod Klopotami (Sub Klopot), tj. v úkrytu na lesní samotě u Brandýsa. Autorův podpis J. A. Comenius je vůbec prvním použitím jména Komenský-Comenius; jeho užití mělo asi zprvu konspirativní důvody a mělo pronásledovatele Jana Amose Nivnického zmást.

Spis, rozdělený do 54 kapitol a myšlenkově do dvou protichůdných částí („Labyrint světa“ versus „Ráj srdce“), líčí putování mladého muže hledajícího nejlepší povolání a chtějícího poznat pravdu. Na své cestě získává dva průvodce –Všudybuda či Všezvěda (personifikace vypočítavého Rozumu) a Mámení či Mámila. Společně procházejí městem-světem a poutník (Komenský) líčí v první osobě rostoucí rozčarování ze světa plného přetvářky, nesmyslného pachtění a spěchu, pýchy, závisti, zloby, bezpráví a útisku, tuposti, násilí a krutosti. Neuspokojuje jej žádný stav a povolání – ani falešní kněží a učenci. Dostává se tak do sporu se svými průvodci, odmítá jejich rady k přizpůsobení se nepravostem a nechce již Mámilovy brýle mámení. Vrcholem zklamání je návštěva hradu královny světa Moudrosti, za jejíž maskou se skrývá pokrytecká vychytralost a touha po moci. Lstivá vládkyně oklamala a svedla i původně čestného krále Šalamouna a jeho moudré „tovaryšstvo“ (kam Komenský řadí vedle biblických proroků i antické filozofy) dala povraždit.

Druhá část, Ráj, začíná útěkem zdrceného poutníka ze zkaženého města, ztrácí dějovou linii a mění se v náboženský traktát. V bezvýchodné temnotě zoufalství se zjevuje poutníkovi Kristus, který mu ukazuje pravou bezpečnost a pokoj, spočívající ve splynutí s Bohem jako personifikací nejvyšší pravdy, moudrosti a spravedlnosti.

Jan Kumpera