Tento www používá nezbytné cookies bez nichž nefunguje. Jako provozovatel cookies nijak nezpracováváme.
Bertha Sophia Felicita von Suttner, rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova (9. června 1843 Praha – 21. června 1914 Vídeň), byla česko-rakouská spisovatelka, publicistka a jedna z nejvýznamnějších osobností světového mírového hnutí. V roce 1905 se stala první ženou v historii, která získala Nobelovu cenu za mír. Svým dílem i veřejnou činností patřila k nejvlivnějším hlasům pacifismu v Evropě na přelomu 19. a 20. století.
Dětství a vzdělání mezi Prahou a Brnem
Bertha Kinská se narodila 9. června 1843 v Praze, v domě na rohu dnešní Vodičkovy ulice a ulice V Jámě na Novém Městě. Jejím otcem byl polní podmaršál hrabě František Josef Kinský, příslušník jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů, matkou hraběnka Žofie Vilemína Kinská-Körnerová. Otec však zemřel krátce před jejím narozením. Část dětství prožila Bertha s matkou v Praze, mimo jiné také v paláci Kinských na Staroměstském náměstí. Kvůli napjatým vztahům s širší rodinou Kinských se však matka s dcerou později přestěhovaly do Brna, kde se o jejich zázemí staral rodinný přítel Ernst Egon Fürstenberg. V Brně se Bertě dostalo kvalitního vzdělání a přístupu k rozsáhlé knihovně, která zásadně ovlivnila její intelektuální vývoj. Projevila zde mimořádné jazykové nadání – kromě němčiny a češtiny se naučila francouzsky, anglicky a italsky. Zároveň se věnovala hudbě, zpěvu a humanitním vědám.
Vídeň a setkání s Alfredem Nobelem
V roce 1856 se Bertha s matkou přestěhovaly do Vídně, kde žila u své tety. Velký vliv na ni měla vzdělaná sestřenice Elvíra, která ji uvedla do světa literatury a filozofie. Po vyčerpání rodinného majetku přijala Bertha roku 1873 místo guvernantky v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera. Učila jeho dcery hudbě a jazykům. Právě zde se sblížila s nejmladším synem rodiny, Arturem von Suttner. Na krátkou dobu také odjela do Paříže, kde pracovala jako sekretářka Alfreda Nobela, pozdějšího zakladatele Nobelových cen. Přestože jejich spolupráce trvala jen krátce, jejich přátelství a korespondence měly později zásadní význam pro vznik Nobelovy ceny za mír.
Gruzie a zrod pacifismu
Navzdory nesouhlasu rodiny se Bertha 12. června 1876 tajně provdala za Artura von Suttner. Manželé poté odešli do Gruzie, kde strávili téměř deset let (1876–1885). Živili se vyučováním jazyků v aristokratických rodinách a psaním článků pro noviny ve Vídni a Berlíně. Během rusko-turecké války (1877–1878) pracovali ve vojenských lazaretech. Zkušenost s utrpením raněných vojáků se stala zásadním momentem v jejím životě. Právě zde se začala formovat její hluboká protiválečná filozofie.
Literární průlom: „Odzbrojte!“
Po návratu do Evropy se Bertha naplno věnovala literární práci. V roce 1889 vydala román „Die Waffen nieder!“ (Odzbrojte! / Složte zbraně!), který se stal jedním z nejvýznamnějších pacifistických děl své doby. Kniha byla přeložena do mnoha jazyků a vyvolala velkou veřejnou diskusi o válce a míru.
Román měl mimořádný ohlas po celé Evropě a stal se symbolem protiválečného hnutí. Nadšeně jej přivítal i Alfred Nobel, který Bertě napsal, že by její kniha měla být přeložena do všech jazyků světa.
V čele světového mírového hnutí
Po úspěchu románu se Bertha von Suttner stala jednou z vůdčích osobností mezinárodního mírového hnutí. Podílela se na zakládání a vedení řady organizací:
- 1891 iniciovala vznik Rakouské mírové společnosti
- byla zvolena viceprezidentkou Mezinárodního mírového byra
- aktivně podporovala vznik Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899)
- účastnila se mírových konferencí v Haagu v letech 1899 a 1907
Přednášela po celé Evropě i v USA a její přednášky měly velký ohlas. V roce 1904 navštívila Spojené státy, kde přednášela v desítkách měst a byla přijata v Bílém domě prezidentem Theodorem Rooseveltem.
Nobelova cena za mír
V roce 1905 získala Nobelovu cenu za mír jako první žena v historii. Ocenění bylo uznáním jejího dlouholetého úsilí podněcovat mezinárodní spolupráci, odzbrojení a řešení konfliktů prostřednictvím práva místo války.
Vztah k českým zemím
Přestože většinu života strávila ve Vídni a na cestách, udržovala Bertha von Suttner kontakt se svou rodnou zemí. V Praze vystupovala na veřejných akcích a snažila se podporovat mírové myšlenky mezi českou i německou veřejností. Mezi její známé patřil například Tomáš Garrigue Masaryk či básníci Svatopluk Čech a Jaroslav Vrchlický.
Poslední roky
Po smrti manžela Artura von Suttner v roce 1902 věnovala veškerou energii mírovým aktivitám, přednáškám a psaní. Vydávala také pacifistický časopis Die Waffen nieder! Bertha von Suttner zemřela 21. června 1914 ve Vídni ve věku 71 let – pouhých pět týdnů před vypuknutím první světové války.
Odkaz
Na počátku 20. století byla označována za nejproslulejší ženu světa. Její literární dílo i politická činnost významně přispěly k rozvoji mezinárodního mírového hnutí a k myšlence řešení konfliktů prostřednictvím mezinárodního práva. Pražská rodačka Bertha von Suttner tak patří mezi nejvýznamnější osobnosti evropských humanistických dějin jako žena, která celý život bojovala za svět bez válek.
Prvotní myšlenka a vznik Nobelovy ceny za mír
Jedním z nejdůležitějších momentů v životě Berthy Kinské bylo její setkání s vynálezcem a průmyslníkem Alfredem Nobelem. K této události došlo v roce 1875, kdy Bertha pracovala jako guvernantka v rodině Suttnerů. Baronka Suttnerová se snažila zabránit rostoucímu vztahu mezi Berthou a jejím synem Arturem, a proto Bertě doporučila přijmout jiné zaměstnání. Předala jí také inzerát, v němž Alfred Nobel hledal sekretářku se znalostí cizích jazyků.
Bertha nabídku přijala a odjela do Paříže, kde nastoupila jako Nobelova tajemnice. Jejich pracovní spolupráce však trvala jen krátce. Nobel byl brzy povolán švédským králem zpět do vlasti a Bertha se po několika týdnech v Paříži vrátila do Vídně, také na naléhavé prosby Artura Suttner.
Přesto krátké setkání v Paříži znamenalo začátek celoživotního přátelství. Bertha von Suttner a Alfred Nobel si po mnoho let dopisovali a sdíleli své názory na společenské otázky, vědu i budoucnost lidstva. Nobel si postupně vytvořil úzký vztah také s Bertiným manželem Arturem a během života se ještě několikrát osobně setkali.
Význam jejich vztahu dokládá dopis, který Nobel Bertě napsal 7. ledna 1893. V něm naznačil svou myšlenku vytvořit fond, z něhož by byly udělovány ceny vědcům, lékařům a také osobnostem, které přispěly k míru a porozumění mezi národy. Tato idea se později stala základem Nobelových cen.
Po Nobelově smrti 10. prosince 1896 byla zveřejněna jeho závěť, v níž svůj majetek odkázal na založení cen pro ty, kteří „prokázali největší přínos lidstvu“. Mnozí historici se shodují, že právě Bertha von Suttner měla na Nobelovo rozhodnutí zásadní vliv. Její pacifistické myšlenky a osobní přátelství s Nobelem významně inspirovaly vznik Nobelovy ceny za mír – ocenění, které se o několik let později stalo symbolem světového úsilí o mír.