• Noviny Inovace Republiky
  • Předplatné
  • Články z novin IR - rok 2026
  • Články z novin IR - rok 2025
  • Seznam distribučních míst (trafiky)
  • Noviny ke stažení
• Akce
• Vysílání | Pořady
• Aktuality | Blog
• Vize pro republiku
• Národní centrum
• Členství | klub IR
• Petice odmítnutí dohody WHO
• Podpořte nás
• Kontakty

Malý průvodce repertoárem Osvobozeného divadla

Vest pocket revue (1927)
První společná hra Voskovce a Wericha 26. dubna 1927 odstartovala legendární éru Osvobozeného divadla. Jednalo se o pásmo scének, skečů a písní, které nemělo ucelený děj. Bylo to takové „revui do kapsy“. Tehdy se zrodil jejich charakteristický styl: inteligentní nonsens, nadsázka, improvizace a okamžitá reakce na publikum. Hra měla nečekaný úspěch a zároveň se stala závazkem nezklamat vysoké očekávání diváků.

Smoking revue (1928)
Druhá hra měla premiéru 8. května 1928. Autoři ji označili jako „Vest-pocket o 16 obrazech“. Narozdíl od první revue se snažili o dějově jednotnější celek, ale právě tím podle kritiky omezili svůj největší dar – spontánní improvizaci. Recenze byly rozpačité a jedna z nich tehdy napsala: „Kumšt z revue páně Werichovy a Voskovcovy rozhodně neziloustne, ale je to dobré zboží a hlavně zábavné.“ Přesto hra měla 88 repríz a některé písně, např. Zeměkoule, se staly hity. Název další písně vystihuje typický apel na diváka: „To záleží na vás“.

Gorila ex machina (1928)
Název si pohrává s antickým pojmem deus ex machina (bůh ze stroje). Tentokrát do příběhu zasáhne gorila – typický absurdní prvek V+W. Hra je jednou z prvních, kde začali výrazněji parodovat dobové společenské jevy a „velké příběhy“. Z této hry pochází známá Jackova píseň, která se dochovala na gramofonových nahrávkách.

Premiéra Skafandr (1929)
Tato hra je významná především tím, že se od ní datuje umělecká spolupráce dvojice V+W s Jaroslavem Ježkem. Ježek se stal klíčovým členem a jeho jazzová a swingová hudba navždy definovala zvuk Osvobozeného divadla. Společně s Voskovcem a Werichem vytvořili specifický styl, kde hudba nebyla jen doprovodem, ale plnohodnotnou součástí výpovědi. Bohužel se o samotném ději a obsahu hry dochovalo jen málo informací. Název Premiéra Skafandr naznačuje, že šlo o jednu z prvních parodií V+W na filmové a divadelní prostředí, což bylo téma, ke kterému se později vraceli.

Kostky jsou vrženy (1929)
Název hry odkazuje na Caesarův výrok Alea iacta est. V+W zde poprvé více pracují s historickými a filozofickými motivy, v jejich podání samozřejmě ve formě parodie. O této hře se dochovalo méně podrobných záznamů, ale tvoří důležitý milník na přechodu od čisté revue k ucelenějším hrám s myšlenkovým přesahem.

Líčení se odročuje (1929)
Žánrový experiment z přelomu 20. a 30. let – stejně jako hry Gorila ex machina a Kostky jsou vrženy z téhož roku, a také Líčení se odročuje – podle dobové kritiky trpěl komplikovaným a nepřehledným dějem. Z názvu je patrné, že šlo o satiru na justici a byrokratický aparát, což by bylo i dnes velmi vděčné téma. I přes menší divácký ohlas byly tyto hry pro Voskovce a Wericha důležité: zkoušeli si v nich nové postupy a žánry, které později zdokonalili ve svých slavnějších kusech.

Fata Morgana (1929)
Tato hra znamenala skutečný průlom. Předchozí hry, až na výjimky, neměly výraznější úspěch a jen zřídka překročily sto repríz. Fata Morgana jich nakonec odehrála 117. Autoři se v ní vrátili k osvědčenému dějově volnějšímu modelu revue, který fungoval už v jejich prvotině Vest pocket revue, a doslova ho „ušili na míru“ diváků.

Ostrov Dynamit (1930)
Premiéra 11. března 1930 představila jednu z jejich nejznámějších her s exotickým námětem. Děj se odehrává na ostrově plném výbušnin – doslova i přeneseně (politická situace). Z této hry pochází legendární píseň Tmavomodrý svět a také Tři strážníci. Texty jsou plné nonsensu a zároveň kritiky militarismu: „Tmavomodrý svět, to je ráj pro mou duši.“ V kontextu hry jde o ironický únik z reality.

Sever proti Jihu (1930)
Premiéra 1. září 1930 přinesla parodii na americkou občanskou válku a obecně na jakýkoli konflikt mezi dvěma znepřátelenými tábory. Zde poprvé v plné síle zaznělo jejich téma „malého člověka uprostřed velkých dějin“. Z této hry pochází písně Pochod neutrálů a parodická Mercedes. Ústřední heslo: „My jsme neutráli, my jsme ti, co chtějí žít a nechat žít“ – s hořkým podtónem, že je neutrální postoj v konfliktní době často nemožný.

Don Juan & comp. (1931)
Premiéra 13. ledna 1931 uvedla parodii na donjuánský mýtus. Místo svůdce žen je hlavním protagonistou „firma“ Don Juan & spol. – byznys se sváděním. Typické převrácení velkého tématu do maloměšťácké nebo obchodní roviny provázely písně Prodám srdce, Prázdná náruč, Don Parola a Don Pandero.

Golem (1931)
Parodii na pražskou židovskou legendu o Golemovi V+W představili publiku 4. listopadu 1931. Ústřední postavou absurdní detektivky a satiry na totalitní režimy je Golem – umělá bytost, která se vymkne kontrole. Z této hry pochází Píseň strašlivá o Golemovi, Pochod stoprocentních mužů a slavný úryvek dialogu, který se stal jejich typickým výstupem: „Stala se chyba, ale to se stává…“

Caesar (1932)
Premiéru 8. března 1932 měla parodie na antický Řím a Caesarův příběh. V+W převádějí velké dějiny do roviny byrokratického aparátu a politikaření. Z této hry známe Pochod plebejců, Římské lázně, dialog O lidech i o zvířatech (Ezop a Brabenec) nebo V domě straší duch. Typický slogan „Evropa volá!“ poukazuje prázdnotu velkých hesel.

Robin zbojník (1932)
23. září 1932 divadlo nasadilo parodii na anglickou baladu o Robinu Hoodovi. Mýtus opět převrátili vzhůru nohama. Robin je tu spíš nešikovný „zbojník“, který musí čelit byrokracii a vlastní nerozhodnosti. Písně jako Na shledanou v lepších časech, Chybami se člověk učí (s nádechem rumby), Proč nemohu spát nebo Polka specielně aktuální patří k vrcholům jejich písňové tvorby.

Svět za mřížemi (1933)
Premiéra 23. ledna 1933 uvedla jednu z nejsilnějších her v podobě satiry na vězeňství, totalitu a ztráty svobody. Název je metaforou pro tehdejší Evropu, kterou svírají fašistické režimy. Z této hry pocházejí písně Devět řemesel – desátá bída a slavná Píseň národů. „Život je jen náhoda“ vystihuje podstatu celé existenciální filozofie.

Osel a stín (1933)
Pátek 13. října 1933 nepřinesl smůlu, ale premiéru parafráze na bajku o oslu a jeho stínu: lidé se hádají o malichernosti a přitom jim uniká podstata. Je to jedna z jejich nejfilozofičtějších her. V této hře zazněla Zlatá střední cesta, Usměrněná píseň, Bůh suď a Civilizace. „Civilizace, to je krásná věc,“ ale často přináší spíš problémy než řešení…

Slaměný klobouk (1934)
Slavnou francouzskou vaudevillskou frašku Un chapeau de paille d'Italie od Labiche V+W přepracovali ve svém stylu. Zachovali bláznivou zápletku (muž se snaží sehnat slaměný klobouk, aby nahradil ten, který jeho kůň sežral), ale přidali své dialogy, narážky na současnost a Ježkovu hudbu. Zoufalé volání „Já potřebuju slaměný klobouk!“ odstartuje řetězec absurdních situací.

Kat a blázen (1934)
Osvobozené divadlo se zrovna potýkalo s cenzurou, a tak se z údajů o Katovi a bláznovi dochovaly kusé záznamy o „improvizačně rozvinutém 1. obrazu“ a předscéně „Mravoučná přísloví“. To je také známkou toho, že hra čerpala především z živé improvizace na jevišti a její písemná podoba byla spíše kostrou.

Vždy s úsměvem (1934)
Podobně jako v případě hry Kat a blázen se dochovaly spíše fragmenty, například písně „Nesem vám noviny“ a „Píseň o tisku“ z její první verze. Název sám o sobě působí jako hořká ironie v době vrcholící hospodářské krize a sílícího fašismu. Představa, že by se měl člověk stále usmívat, byla v ostrém kontrastu s realitou.

Panoptikum (1935)
Kritika společenských „zrůdností“ a pokrytectví, bylo pro Osvobozené divadlo typické.
Ze hry Panoptikum pocházejí známé písně jako „Hej rup“, kterou později proslavil stejnojmenný film, a „Za dne na den“.

Balada z hadrů (1935)
Jedna z nejslavnějších a nejoceňovanějších her měla premiéru 28. listopadu 1935 a dočkala se úctyhodných 245 repríz. Hra je pojatá formou „divadlo na divadle“. Děj začíná v současnosti, ve staré cihelně, kde nocují vyděděnci společnosti – prostitutka, žebračka, nezaměstnaní a chudý student. Aby unikli své bídě, zahrají si příběh o středověkém básníkovi Villonovi, situovaném v Paříži roku 1455. V příběhu se Villon stává obětí intrik purkmistra, který ho chce zatknout kvůli protikrálovské básni. Je zrazen svou láskou Kateřinou, okraden a nakonec v souboji zabije svého soka. Jeho největší vinou je, že se narodil jako básník, který svou řečí „šlehal panstvo na nejcitlivější místa“. Hra tak není jen biografií, ale silnou alegorií na tehdejší politickou situaci, nezaměstnanost a nástup fašismu. S písní zazněly hity jako „Hej, pane králi“ a „Svět na ruby“.

Nebe na zemi (1936)
Premiéra 23. září 1936 představila hru, která je adaptací staroanglické hry Johna Fletchera Španělský kněz. V+W se k tomuto kroku uchýlili, když potřebovali rychle nasadit novou hru. Děj se odehrává na dvou rovinách. V prologu se hádá bůh Jupiter se svou ženou Juno. Rozzlobený Jupiter sestoupí na Zem do malého města, kde se jako smrtelník zaplete do série komických situací. S pomocí místního kněze a kostelníka (role pro Voskovce a Wericha) se snaží získat přízeň notářovy ženy. Celý příběh je plný podvodů a pletich. Nakonec Jupiter odhalí svou božskou podobu a všechno vysvětlí. Hra vyniká písněmi jako „Vousatý svět“ a baletem „Metamorfosy“.

Rub a líc (1936)
Ze hry Rub a líc se dochoval záznam předscéně s názvem „Dýchněte na mne!“

Panorama (1937)
Retrospektivní revue k jubileu Osvobozeného divadla obsahovala skeče a předscény z let 1927–1937. Pravděpodobně šlo o jakýsi průřez jejich dosavadní tvorby a bilancování na vrcholu, zároveň na rozhraní dramatických událostí, které byly za dveřmi.

Těžká Barbora (1937)
Parodie na vojenské prostředí a „těžkou“ dělostřeleckou Barboru (patronku dělostřelců) obsahuje plno narážek na rostoucí militarizaci Evropy a na to, jak se těžká doba podepisuje na obyčejných lidech.

Pěst na oko (1938)
Poslední hra před odchodem do exilu v osudovém roce Mnichovské dohody je agresivní metaforou posledního vzdoru, ale i zoufalého pokusu o útok, který je již předem prohraný. Hra je už temná, plná úzkosti a předtuchy konce. Je to i rozloučení s publikem a s Československem před emigrací. Z této hry pochází téměř prorocké verše „My jsme se smáli, ale to už dávno, teď jenom hledíme do tmy.“