• Noviny Inovace Republiky
  • Předplatné
  • Články z novin IR - rok 2026
  • Články z novin IR - rok 2025
  • Seznam distribučních míst (trafiky)
  • Noviny ke stažení
• Akce
• Vysílání | Pořady
• Aktuality | Blog
• Vize pro republiku
• Národní centrum
• Členství | klub IR
• Petice odmítnutí dohody WHO
• Podpořte nás
• Kontakty

Toto je standard říšského protektora, co už používal von Neurath a Reinhard Heydrich ho v podstatě získal nástupem do funkce zastupujícího říšského protektora. Jak víme, Mercedesy byly v Panenských Břežanech. Byly dva, později dokonce tři, ale to už byly všechno novější typy. Toto byl nejstarší typ z roku 1937, jestli se nemýlím. Oponenti, kteří tvrdí, že se nejedná o Heydrichův vůz, mají pravdu pouze z 20 %.

Měl jsem tu čest se v roce 1990 seznámit s doktorem Jaroslavem Ženatým, který byl za protektorátu spojovacím důstojníkem mezi gestapem a českou protektorátní policií. Měli jsme spolu několikahodinový rozhovor, kdy jsme narazili i na téma Mercedes Heydricha, a on mi řekl tehdy velice překvapivou zprávu – a to, že po skončení kriminalistického vyšetření ze strany Němců se Němci rozhodli, že to byl v podstatě (po atentátu) vrak nebo šrot, a tak se rozhodli, že pokud budou policejní automechanici chtít , dají jim ho jako dar. Ti zajásali a několik měsíců improvizovali, až vyrobili takový kočkopes z náhradních dílů a různých věcí, které tam nepatřily, jako třeba chladič a tak dále. Historie toho vozu byla taková, že ho skutečně uvedli do provozu policejní automechanici a v roce 1945 přešel do autoparku nové československé policie, kde jezdil pro policii v Bartolomějské ulici až do roku 1988.

Jak jsme zjistili z chorobopisu auta, tak mě zmátlo, že byl vůz v roce 1949 předán na diecézi do Svatého Jana pod Skalou. Říkal jsem si, jak je možné, že by komunistická policie předala vozidlo zrovna církvi. Asi za rok jsem přišel na to, že udávaná diecéze ve skutečnosti znamenala školu pro frekventanty StB ve Svatém Janu pod Skalou. Věc tak byla jasná a ten vůz až téměř do 60. let jezdil u ministerstva vnitra. Byl natřený šílenou zelenou barvou, ale pořád to byl Mercedes a vůbec se o něm nehovořilo jako o Heydrichově voze. Později se vůz dostal do soukromých rukou – sice policejních – a až někdy začátkem 90. let ho odkoupil pan Macek, který je majitelem dodnes.

Zpochybnění pravosti vozu šířila média jako na objednávku

Největší oponenty ohledně pravosti vozidla jsme měli ve Vojenském historickém archivu, zvláště v osobě pana generála Knížka, který ze záhadných důvodů začal tvrdit, že má argumenty, které ovšem nikdy nepředvedl, že to není Heydrichovo auto. V podstatě měly pravdu obě strany, protože z 80 % to je spolehlivě Heydrichovo auto a z 20 % jsou to ty improvizace. Druhá strana nechce připustit žádné argumenty a protiargumenty bohužel nedodává. Údajně byly dvě části Heydrichova auta předány kriminalistickému ústavu k odbornému posouzení, a tak jsem byl zvědavý, jaký bude výsledek.

Výsledkem expertízy bylo, že se o Heydrichovo auto nejedná. No, proč by ne? Protože pan Knížek poslal zadání. Takže při vší úctě k odborníkům z kriminalistického ústavu: oni sice měli sedačku, na které seděl Heydrich, když byl skrze opěradlo zasažen dozadu, ale sundali pouze tu povrchovou koženku a dovnitř, kde to bylo vlastně nejzajímavější, se vůbec nepodívali. To je mi záhadou. Když pan Macek sedačku odvezl zpět do Vysokého Mýta, tak mě to nedalo a pozval jsem dva kameramany, protože jsme se rozhodli, že tu sedačku odstrojíme úplně. , Požádal jsem je, aby nezastavovaly kamery a ty kamery pořád běžely. A jaký byl výsledek? V oblasti zad – tam, kde to známe z těch nákresů, je na kameře zaznamenaná jasná destrukce. Je mi záhadou, proč to pan generál popírá.

On už se mýlil několikrát. Jestli si vzpomínáte, asi před 15 lety pro média udělal rozhovor, kde řekl, že se bude vystavovat originál Heydrichova Mercedesu. Já jsem mu zavolal, tehdy jsme si tykali, a říkám: „Aleši, co to říkáš za nesmysl? Vždyť to auto, které vystavuješ, koupil režisér Sequens v roce 1958 pro připravovaný film Atentát, který se odkládal, ale nakonec natočil, a koupili ho od člověka, který doložil, že ten Mercedes, byť byl stejného typu jako původní Heydrichův Mercedes, byl osobním vozem Heinricha Jökla, zvaného Pinďa. To byl velitel malé pevnosti Terezín.“ On to nerad slyšel a od té doby se mnou téměř nemluví.

Nechci kolem toho dělat zbytečné řeči, ale už jsem se musel ozvat, protože všude v novinách psali, že budeme vystavovat údajný Heydrichův Mercedes. Je to sice hybrid, ale z 80 % se jedná o Heydrichův vůz. Potvrdil mi to, jak jsem říkal, doktor Jaroslav Ženatý, který se stal v roce 1944 vězněm gestapa, byl v Terezíně a po válce až do února 1948 působil u policie v Bartolomějské ulici, takže měl ty nejlepší informace.

- Jaroslav Čvančara