• Noviny Inovace Republiky
  • Předplatné
  • Články z novin IR - rok 2026
  • Články z novin IR - rok 2025
  • Seznam distribučních míst (trafiky)
  • Noviny ke stažení
• Akce
• Vysílání | Pořady
• Aktuality | Blog
• Vize pro republiku
• Národní centrum
• Členství | klub IR
• Petice odmítnutí dohody WHO
• Podpořte nás
• Kontakty

Sudetoněmecký landsmanšaft v roce 2015 změnil taktiku v usilování o své cíle. Z prosazování protirepublikových tezí přešel k předváděné vstřícnosti a k jakémusi konceptu SMÍŘENÍ, u kterého není jasné, koho a proč má smiřovat.

Aby byl zakryt skutečný důvod politické práce a cílů landsmanšaftu, přibývají na našem území „kulturní“ akce, které nejsou nijak propagované, ale mají za cíl posloužit politickému pocitu, že landsmanšaft je českou společností pozitivně přijímán. Zdůrazňováni jsou tzv. hodní sudečtí Němci a potlačovány jsou informace o organickém spojení landsmanšaftu s nacismem a podsouvá se ze strany landsmanšaftu, že landsmanšaft je obětí národního socialismu. Následný výčet informací ukazuje, že sudetoněmecký landsmanšaft není obětí, ale spolustrůjcem nacismu.
 

První hodný sudetský Němec: Rudolf Lodgman von Auen

Narozen 21. prosince 1877, Hradec Králové, zemřel 11. prosince 1962, Mnichov

1905 založil spolu s Franzem Jesserem nacionalistický spolek Bund der Deutschen in Böhmen (Svaz Němců v Čechách).

1912 byl zvolen na Český zemský sněm, obvod Rumburk, Varnsdorf.

1918–1919 působil jako zemský hejtman separatistické vlády provincie Deutschböhmen.

1920 získal za Německou nacionální stranu mandát v československém Národním shromáždění. Byl představitelem té části sudetoněmecké veřejnosti, která byla trvale kritická k existenci československého státu.

1938 po anexi pohraničí zaslal Adolfu Hitlerovi telegram s tímto textem:

„V den vstupu německých vojsk do Teplitz-Schönau Vás, můj Führere, jakožto zástupce Říše zdravím s překypujícím srdcem. Děkuji Prozřetelnosti, že jsem se mohl dožít tohoto dne, v jehož příchod jsem doufal od mládí a v který jsem věřil posledních dvacet let navzdory šířící se sklíčenosti.“

Mimo to navrhl, aby židovská otázka byla vyřešena přesídlením Židů. Navrhl, aby byl český stát zlikvidován připojením zbytku Čech a Moravy k sudetským župám.

1948–1959 byl mluvčím Sudetoněmeckého krajanského sdružení, které spoluzakládal (1950).
 

Druhý hodný sudetský Němec: Franz Karmasin

Narozen 2. září 1901, Olomouc, zemřel 25. června 1970 (68 let), Steinebach am Wörthsee

Vzděláním inženýr, vysoká škola zemědělská. V mládí člen Wandervogel (nacistická verze skauta, která již před první světovou válkou používala ve své symbolice hákový kříž, členy byla většina členů Kameradschaftsbundu (KB) včetně K. H. Franka). Posléze pracoval na pile vlastněné Heinzem Ruthou, což byla hlavní postava KB. Tak se dostal do jeho okruhu. Už ale před jeho založením se přesouvá na Slovensko a přes různé „nepolitické“ německé kulturní organizace se dostává v roce 1934 k založení Karpatendeutsche Partei (KdP), což byl slovenský ekvivalent SdP. Tedy naplňuje infiltrační postup KB.

Za války oficiálně jmenován Adolfem Hitlerem „Volksgruppenführer“ německé menšiny na Slovensku, člen luďáckého parlamentu a vlády.

Po válce odsouzen v Bratislavě k trestu smrti.

1947 spoluzakládal Witikobund, a to 9. listopadu 1947 (na den výročí Křišťálové noci).

1958, kdy byl Witikobund oficiálně uznán za organizaci, je jmenován jeho „výkonným jednatelem“. Je tedy po Becherovi, Zoglmannovi a Brandtovi jednou z nejdůležitějších postav Witikobundu. Dlouhodobý člen rady landsmanšaftu. Psal nenávistné články do jejich periodik pod pseudonymem „Franz Dibak“.
 

Třetí hodný sudetský Němec: Alois Krumey (SS-Obersturmbannführer)

Narozen 18. dubna 1905, Šumperk, zemřel 27. listopadu 1981, Erftstadt

Zřejmě už na počátku 30. let agent německých tajných služeb.

1935 se Krumey připojil k Sudetoněmecké straně (SdP), tehdy ještě nazývané Sudetoněmecká domácí fronta.

1938 vstoupil po rozpuštění SdP do NSDAP a SS jako podplukovník SS.

1940–1943 velitel „Přesidlovací ústředny v Poznani“, tzv. UWZ, která měla sehrát hlavní roli koordinátora ve „vylidňování“ k německé říši přičleněných polských území. Krumey a především jím řízená venkovní služebna v Litzmannstadtu (Lodž) se měla spolupodílet na germanizaci oblastí, ve kterých žilo na 10 milionů obyvatel, z toho jen 600 tisíc Němců.

1941 byla do Chorvatska vyslána speciální jednotka pod Krumeyho velením, aby urychlila internaci Židů v koncentračních táborech.

1942–1943 se účastnil Aktion Zamość, což znamenalo, že bylo vyhoštěno přes 110 000 Poláků, aby uvolnili místo pro 60 000 nacistů, kteří se měli usadit v oblasti kolem Zamośće.

1944 byl Krumey součástí Sondereinsatzkommanda Eichmann, které plánovalo a provedlo holocaust v Maďarsku.

1944 se stal zástupcem Adolfa Eichmanna.

Počet mrtvých, za které nese odpovědnost, nelze jednoznačně určit, ale lze jej odhadnout na 500 000 až 1 000 000. Právě přes jeho úřad šly do plynu také lidické děti.

Po válce byl „denacifikován“ na základě svědectví svého židovského (sionistického) kamaráda.

Po Eichmannově procesu zadržen, pět let vazby. Poté propuštěn, znovu souzen a v srpnu 1968 odsouzen na doživotí. Propuštěn roku 1979 a roku 1981 umírá. Je zajímavé, jak o této sudetské zrůdě je v českých médiích ticho.
 

Čtvrtý hodný sudetský Němec: Siegfried Zoglmann

Narozen 17. srpna 1913, Všeruby u Kdyně, zemřel 20. října 2007, Bonn

1928 (v patnácti letech) vstoupil do NSDAP v Plzni, posléze tajemník plzeňské pobočky.

1933 zadržen při návratu z cvičení SA. Po propuštění útěk do Německa, kde rychle stoupá ve struktuře Hitlerjugend a zároveň se etabluje jako „rasový odborník“ a odborník na „českou otázku“.

1935 byl zaměstnán v kanceláři SA, úderných oddílů v Mnichově. Stal se členem vedení říšského svazu Hitlerovy mládeže a byl jmenován vedoucím zahraničního tiskového odboru Hitlerjugend.

1938 je členem vytyčovací komise hranic protektorátu (ve stejné době mj. přijímá Beranovu delegaci ve velmi zajímavém složení: Vl. Krychtálek, kolaborant, novinář, po válce popraven; Fr. Teuner, vlajkař, pak vůdce Kuratoria, po válce odsouzen, pak odsunut; a K. Schwarzenberg!!). Krychtálek se o „Z“ v dopise Beranovi vyjadřuje: „blízký spolupracovník Ribbentropův“ (min. zahraničí).

Jak významný byl ve struktuře Třetí říše, ukazuje publikace, kterou stvořil spolu s Hofmannem (Hitlerův osobní fotograf) a B. von Schirachem.

1945 po válce (kdy ho z nepochopitelných důvodů míjí zájem československé justice) zakládá své mediální impérium a promptně vstupuje do FDP, ale hlavně 9. listopadu 1947 (výročí Křišťálové noci) spoluzakládá Witikobund.

1957–1976 je poslancem Spolkového sněmu. Napřed za FDP a posledních pět let za CSU. V této pozici iniciuje sociální podporu vysloužilcům SS. Člen vedení celospolkového SdL a čestný předseda bavorského SdL. Má tak samozřejmě špičkové styky, např. s F. J. Straussem. Edmund Stoiber (předseda CSU) ho označil za „nejzasloužilejšího funkcionáře SdL“. Byl dokonce poradcem Helmutha Kohla při tvorbě česko-německé deklarace (!) v 90. letech.

Mimo zlatého odznaku Hitlerjugend je držitelem „Velkého spolkového kříže NSR“ (stejně jako Havel).

V 90. letech běžně i s rodinou jezdil do ČR a také do Brna, aby tu navštěvoval staré kamarády, a jedním z nich byl zřejmě i Schwarzenberg.

Důležitý je jeho výrok, který je publikován (Stanislav Motl: Cesty za oponu času 2, Ozvěny lidické noci, nakl. Eminent): „Životní pravda, za kterou jsem celý život bojoval, vítězí dnes u vás na všech frontách“, což prohlásil v roce 2000. „Německo dnes vítězí na všech frontách“ byla jedna z nejčastějších frází tehdejší nacistické propagandy.

Poznámky
1. Kameradschaftsbund – založili: (poznámka autora)
2. Karpatendeutsche Partei – slovenská varianta SdP
3. Witikobund – založen 9. listopadu 1947 (v den výročí Křišťálové noci). Ve své době bylo ze zhruba sedmdesátičlenného vedení SdL padesát členů Witikobundu. Tato skupina bývalých nacistů řídí po celá desetiletí Sudetoněmecký landsmanšaft (SdL).

Je tedy patrné, že aktivita Němců v tomto směru nikdy nebyla orientována na spolupráci, ale na konfrontaci s cílem zničení České (Československé) republiky.