Národní očkovací strategie: zisky soukromé, škody veřejné | Tomáš Zítko

Podle skeptiků masivní vakcinace neprošla žádná z dětských vakcín na americkém očkovacím kalendáři před uvedením na trh klasickou dvojitě zaslepenou studií s inertním placebem – tedy standardem, který musí splnit prakticky každý jiný lék. Bez takového srovnání podle nich nelze spolehlivě určit, zda přínosy vakcinačních programů skutečně převyšují jejich rizika.

Kritici proto upozorňují na retrospektivní studie, které se pokoušely porovnávat zdravotní stav očkovaných a neočkovaných dětí. Některé z nich podle jejich interpretace naznačují vyšší výskyt chronických onemocnění nebo dokonce vyšší celkovou mortalitu očkovaných oproti neočkovaným (např. až pětinásobně vyšší úmrtnost u některých skupin po očkování vakcínou DTP – jednou z nejrozšířenějších vakcín na světě). Ačkoli tyto studie kauzalitu přímo neprokazují, jsou dobrým důvodem k otevřené debatě o bezpečnostních standardech vakcinačních programů. Takovou debatu však skeptici u odpovědných institucí stále postrádají.

Vedle vědeckých sporů se objevují také vážná obvinění týkající se etiky farmaceutického průmyslu. Kritici připomínají historické případy politických investic, agresivního marketingu, profesní likvidace kritiků, manipulace s klinickými studiemi, bagatelizace vedlejších účinků či experimentů prováděných na lidech, kteří nebyli plně informováni o své účasti ve studiích. Poukazují na konkrétní kauzy, v nichž jsou tyto praktiky dokumentovány již desítky let, tedy dávno před pandemií covidu.

Podle těchto argumentů tak pandemie nepředstavovala ani tak výjimečné selhání, jako spíše rozšíření známého obchodního modelu na globální úroveň. To, co si farmaceutické firmy dříve dovolovaly především v rozvojových zemích, se poprvé odehrálo i v nejvyspělejších státech světa.

Právě tato zkušenost dnes vrhá nové světlo na připravované zdravotní strategie, například českou Národní očkovací strategii, která počítá s dosažením 95% proočkovanosti a zapojením širokého spektra státních institucí, médií i soukromých aktérů. Dokument tak podle kritiků může položit legislativní základy bezprecedentně nejagresivnější vakcinační agendy, která kdy v České republice vznikla.

Základní problém podle kritiků neleží jen v konkrétních vakcínách, ale v otázce důvěry. Ta padá především s neschopností čelit realitě, odškodnit oběti a přijmout osobní odpovědnost. Autorita a důvěra nevznikají automaticky z institucí, ani z akademických titulů. Nelze je vynutit silou, koupit ani vystavět okázalými kampaněmi. Vznikají pouze tam, kde existuje transparentnost, otevřená debata a sebereflexe – tedy ochota přiznat chyby, poučit se z nich a nést za ně odpovědnost.

Dokud budou veřejné zdravotní instituce řízeny stejnými lidmi, kteří se v očích informované veřejnosti zdiskreditovali podporou opatření jdoucích proti základním principům medicíny i zdravému rozumu, nebude možné jejich důvěru obnovit.

Celý kontext, konkrétní čísla a širší souvislosti najdete v článku Národní očkovací strategie: zisky soukromé, škody veřejné, v rubrice RED PILL @ TOMÁŠ ZÍTKO na www.blogosvět.cz


Tento www používá nezbytné cookies bez nichž nefunguje. Jako provozovatel cookies nijak nezpracováváme. Nesouhlasím s použitím cookies na tomto webu (zobrazí se prázdná stránka).