• Noviny Inovace Republiky
  • Předplatné
  • Články z novin IR - rok 2026
  • Články z novin IR - rok 2025
  • Seznam distribučních míst (trafiky)
  • Noviny ke stažení
• Akce
• Vysílání | Pořady
• Aktuality | Blog
• Vize pro republiku
• Národní centrum
• Členství | klub IR
• Petice odmítnutí dohody WHO
• Podpořte nás
• Kontakty

Přemysl Pitter zemřel o čtrnáct let dříve v exilu. Přesto se zdá, že některé jeho myšlenky k nám promlouvají stále živě. Citujeme z rozhlasových projevů vysílaných na vlnách BBC a Svobodné Evropy krajanům do nesvobodné vlasti.

Citované proslovy pocházejí z let 1953–56. Aleji spravedlivých se jmenuje stromořadí mezi Jeruzalémem a mauzoleem, kde je uložen popel a země ze všech krematorií a popravišť, kde byli Židé umučeni. Jsou to řady chlebovníků, které směli vysázet jen ti lidé jiné rasy, kteří riskovali život při záchraně Žida. Přemysl má svůj od roku 1966 a Olga od roku 1980. Rostou prý velmi pěkně. K této poctě patří i medaile s nápisem:

Kdo zachraňuje jednu duši, zachraňuje celý svět.

Zbraně ani důmysl nemohou zabránit rozkladu a pádu. Má-li co věky přetrvat a obstát, musí mít hluboké duchovní kořeny a nesmí se opírat jen o síly lidské.

Říše Kristova, která spojí všechny země a národy, vzniká na něčem, co nelze vidět ani měřit, ale co tkví v samé podstatě bytosti člověkovi. K této podstatě Ježíš přihlíží. K lidské duši, která má nesrovnatelnou hodnotu a neskonalou platnost. Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale zhubí svou duši? Co může vyvážit cenu lidské duše?

To platí o jednotlivci a platí též o národech. I národ, nedbá-li duše a myslí-li, že svou existenci upevní vnějšími věcmi, brzy pozná, jak chabé jsou to opory. Hledejme trvalé základy pro naši národní stavbu a tvořme je v sobě a kolem sebe. Milujme pravdu i lidi tak, jak to činil Ježíš. Nenávidět smíme jen nepravost a hřích, ale s člověkem mějme soucit, neboť žádný odpůrce a nepřítel nemůže nám uškodit tak jako vlastní nenávist a pomstychtivost.

Každé násilí a nepřátelství se obrací zpět na svého původce. Nestavme na tom, co má už od počátku zárodky rozkladu v sobě. Sama civilizace a kultura je pouze lidský výtvor, který podléhá zákonům vzniku a zániku. Jen národu, který vystihuje a plní úkol Bohem mu daný, se dostává práva na život. Jen to zajišťuje jeho existenci. Zpronevěřuje-li se tomuto úkolu, upadá a nezachrání ho žádná hmotná síla ani vnější pokrok.

Slýchám někdy vyprávět naše uprchlíky, co zakusili doma od komunistů a jak tvrdě bylo jim nebo jejich blízkým ublíženo. A tu někdy padne i slovo o odplatě. Jistě, právem si žádají spravedlnosti a odčinění křivd. Avšak touha po odplatě se nespokojuje tím, že nepravosti je učiněn konec, že pachatelé zla jsou zneškodněni a obětem se podle možností dostává náhrady. Odveta vede k pomstychtivosti.

Tys mně ublížil, teď ublížím já tobě. Tak si postižený ospravedlňuje svůj hněv, pěstuje v sobě hněv a nenávist a střádá si je pro den účtování. Domnívá se, že má na odvetu božské právo. Vždyť i v Bibli stojí oko za oko, zub za zub. Zapomíná však, že právě toto starozákonní pravidlo Ježíš odmítl. On a jeho následovníci učili neoplácet zlo zlem a nedávali člověku právo odplaty.

"Nemstěte se sami, milovaní,“ volá apoštol Pavel, „ale ponechte Bohu hněv, neboť je psáno: Mně náleží pomsta, já odplatím, praví Pán.“ Jako jsou zákony ve světě hmotném, v přírodě, tak jsou i zákony v oblasti mravní a duchovní. Každé jejich porušení přináší zlé následky. Kdo například nedbá zákona zemské přitažlivosti, vykloní se a ztratí rovnováhu, padne a zraní se.

Rovněž kdo nedbá zákonů duchovních, musí za to pykat. Byla to tragická chyba, že jsme po pádu Hitlerovy říše dali volný průběh nadrženým silám hněvu a touze po odplatě. Vzpomeňte si, kdo této svobody k odvetě nejvíce užili. Byli to snad ti, kdo nejvíce trpěli? Nikoli, ale ti, kdo do poslední chvíle s nacisty kolaborovali. Najednou dělali ze sebe mstitele národa.

To by se opakovalo i po zhroucení komunistického režimu, kdyby byl znovu dán volný průchod odvetě. Bylo by to o to horší, že dnes máme kolaborantů dobrovolných i z donucení mnoho stupňů, a to v počtu daleko větším nežli tehdá. Z nich mnozí by se předháněli v obviňování a trestání jiných, jen aby dali důkaz o svém protikomunistickém smýšlení. Máte-li trochu představivosti, můžete předvídat, jakou mravní i hmotnou zhoubu by způsobily rozpoutané vášně a jak by zničily všechno to lepší, co utrpením v národě vzklíčilo.

Zhroutí-li se násilnický režim, je to jen počátek. Jak ale budovat nový život? Jakému Bohu se budeme klanět? Nepřiženou se zas mnozí se sobeckými nároky a ambicemi a z dychtivostí po hmotě? V této vážné a rozhodné době, prosím vás, drazí krajané, abychom se zpytovali. Jsme připraveni na nadcházející změnu?

Tu nejde jen o změnu vnější, o změnu systému. Zde jde o vnitřní náplň. Čemu zasvětíme svoji novou svobodu? Ve jménu čeho se budeme vracet domů? A jak to budeme dělat? Bude záležet na všech jednotlivcích. Nahoře se lidé střídají, ale v kořenech národa, mezi drobným lidem se to nemění. Ten drobný lid je základem celé národní stavby. Jestli se to tam vyklá, pak se kymácí veškerá budova.

Ve jménu Božím, ve jménu Ježíše Krista a ve jménu génia našeho národa vyzývám vás, abyste šli ať domů či do světa, ale všade byli důstojnými představiteli svého národa a vždy měli na paměti jeho poslání. Spravedlnost zvyšuje národ, praví žalmista, ale hřích je ku pohanění národům.