Noviny Inovace Republiky články z novin vše Kontinuita elit po válce? Nacistická minulost a dnešní obchodní svět

Kontinuita elit po válce? Nacistická minulost a dnešní obchodní svět

Německý lékař a publicista tvrdí, že poválečné Německo nikdy skutečně nepřerušilo vazby na staré mocenské struktury. Heiko Schöning patří v posledních letech mezi nejdiskutovanější autory investigativní politické publicistiky v Německu. Bývalý důstojník zálohy Bundeswehru a autor knih Game Over: Covid-19 | Anthrax-01 a Angriff aufs Mikrobiom – Game Over II spojuje pandemii COVID-19, poválečné dějiny Německa i současnou biotechnologii do jediné rozsáhlé teorie o „kontinuitě elit“.

Ve svých knihách Schöning tvrdí, že po roce 1945 nedošlo k zásadnímu přerušení mocenských struktur, ale pouze k jejich transformaci. Podle něj část nacistických, průmyslových a aristokratických sítí přežila pád Třetí říše a pokračovala v rámci nové Spolkové republiky Německo.

McCloy jako „spojka mezi válkou a poválečným světem“?

Ústřední postavou Schöningova výkladu je John J. McCloy, někdejší americký vysoký komisař pro Německo. Schöning jej označuje za klíčovou osobu propojující druhou světovou válku, americké poválečné struktury a vznik nové Spolkové republiky. V knihách mu připisuje mimo jiné kontakty na finanční elity, vazby na Rockefellerovu síť nebo údajné rodinné propojení s Konrad Adenauer. Autor také připomíná, že McCloy během války působil jako Assistant Secretary of War a po roce 1949 řídil americkou správu v Německu. Historicky doložené je i to, že v roce 1951 zmírnil tresty části odsouzených nacistických zločinců v rámci landsberských procesů.

Co víme o Landsberských procesech?

„Landsberské procesy“ (německy Landsberger Prozesse) označují sérii amerických vojenských soudů s nacistickými válečnými zločinci po druhé světové válce. Probíhaly v letech 1945–1958 ve věznici Landsberg Prison v bavorském městě Landsberg am Lech. Nešlo o jeden jediný proces, ale o širší systém soudů, výkonu trestů a pozdějších revizí rozsudků. Věznice v Landsbergu měla silnou symboliku, už ve 20. letech zde byl vězněn Adolf Hitler po neúspěšném pivním puči. Právě zde napsal část knihy Mein Kampf. Po roce 1945 Američané věznici využili pro odsouzené nacistické zločince. John J. McCloy sehrál v celé věci důležitou roli. Když se stal po válce americkým vysokým komisařem pro Německo, rozhodoval také o žádostech o milost a zmírnění trestů pro odsouzené nacistické zločince. V roce 1951 zmírnil řadu rozsudků smrti, některým tresty změnil na doživotí a část odsouzených byla později propuštěna. To vyvolalo obrovské kontroverze. Právě na těchto faktech Schöning staví svou hlavní tezi: že poválečné uspořádání Německa nebylo úplným restartem, ale pokračováním starých mocenských vazeb pod novou politickou fasádou.

Otázka denacifikace v Německu?

Konrad Adenauer v Schöningových knihách vystupuje především jako symbol zrodu nové Spolkové republiky. Autor netvrdí, že by Adenauer sám byl nacistou. Zaměřuje se však na prostředí jeho éry, které podle něj umožnilo návrat části bývalých nacistických struktur do státní správy, politiky a průmyslu. Debata o nedostatečné denacifikaci přitom není v německé historiografii nová. Historici dlouhodobě upozorňují, že řada bývalých členů NSDAP po válce skutečně pokračovala v kariéře ve státní správě nebo justici. Schöning však jde mnohem dál. Tvrdí, že tato kontinuita nebyla jen důsledkem chaosu poválečných let, ale součástí širšího systému budovaného americkou správou a západními elitami.

Rod Bismarcků a ochrana bývalých nacistů?

Významnou roli hraje v Schöningově vyprávění také aristokratický rod Bismarcků. Autor tvrdí, že Otto Fürst von Bismarck představoval symbol propojení starých aristokratických kruhů s nacistickým režimem i pozdějšími západoněmeckými elitami. Jedním z nejvýraznějších příkladů je podle Schöninga příběh Richard Baer, posledního velitele Auschwitz I. Baer se po válce několik let skrýval pod falešnou identitou a zatčen byl až v roce 1960. Schöning tento případ interpretuje jako důkaz, že část poválečné společnosti byla ochotna bývalé nacistické představitele chránit nebo tolerovat. Historicky je doloženo, že Baer skutečně po válce žil pod falešným jménem a byl dopaden až patnáct let po konci války.

Karl Dönitz - muž, který převzal vedení nacistického Německa

Další symbolickou postavou je Karl Dönitz, který po Hitlerově smrti krátce převzal vedení nacistického Německa. Schöning připomíná kontroverzi z roku 1963, kdy byl Dönitz pozván na školní besedu. Událost tehdy vyvolala veřejnou debatu o tom, nakolik se západoněmecká společnost skutečně vyrovnala s nacistickou minulostí. Podle autora právě podobné momenty ukazují, že bývalé nacistické elity zůstávaly po válce veřejně přítomné a část společnosti je nadále respektovala.

Od nacistického chemického průmyslu k moderní biotechnologii

Ve druhém dílu Angriff aufs Mikrobiom Schöning přesouvá pozornost od pandemie k mikrobiomu a biotechnologiím. Tvrdí, že budoucí kontrola společnosti může probíhat biologickou cestou — prostřednictvím mikroorganismů, geneticky upravených bakterií nebo farmaceutických technologií. Ani zde však neopouští historickou linku. Naopak vytváří spojení mezi: chemickým průmyslem druhé světové války, poválečnými elitami, farmaceutickými společnostmi a současným biotechnologickým výzkumem.

Právě tato kombinace historie, geopolitiky a biologických témat činí jeho knihy mimořádně kontroverzní. Řada historiků upozorňuje, že Schöning často pracuje s reálnými historickými událostmi, které následně zasazuje do velmi široké interpretační konstrukce. Jisté však je, že Schöning otevřel debatu o tématu, které zůstává citlivé i více než 80 let po konci druhé světové války: nakolik se poválečné Německo skutečně dokázalo odstřihnout od své vlastní minulosti.

Rozhovory s autorem:

Tento www používá nezbytné cookies bez nichž nefunguje. Jako provozovatel cookies nijak nezpracováváme. Nesouhlasím s použitím cookies na tomto webu (zobrazí se prázdná stránka).