• Noviny Inovace Republiky
  • Předplatné
  • Články z novin IR - rok 2026
  • Články z novin IR - rok 2025
  • Seznam distribučních míst (trafiky)
  • Noviny ke stažení
• Akce
• Vysílání | Pořady
• Aktuality | Blog
• Vize pro republiku
• Národní centrum
• Členství | klub IR
• Petice odmítnutí dohody WHO
• Podpořte nás
• Kontakty

V současné době probíhají v EU diskuse ohledně nového rozpočtu (přesněji tzv. víceletého finančního plánu na období 2028-2034). V něm jsou diskutovány jak jednotlivé přístupy k příjmům, výdajům, celkové výši rozpočtu, tak i detailnější zaměření na určité priority. Mnohem vyšší mají být výdaje na obranu, naopak zemědělci vyslovují svůj nesouhlas s oslabováním jejich pozice (včetně dohod typu Mercosur).

Jaké jsou hlavní spory?
První se týká zadlužení. Není zcela jasné, jak se budou splácet společné dluhy a jak se vůbec k tomuto nástroji postavit. Některé země se domnívají, že potřeba financování řady priority je tak akutní, že je nutné dluh navyšovat a vlastně tak Evropskou unii rozšířit o další unii – o tu dluhovou. To je zejména preferovaný postup Francie, zatímco Německo je navzdory zrušení své dluhové brzdy (opět kvůli zbrojení) vůči takovým přístupům poněkud skeptické.

Kromě dluhů se opakují pravidelné debaty o tom, kdo bude nebo nebude mít jaké rabaty, kdo zůstane nebo nezůstane čistým plátcem a kdo čistým příjemce. Tyto diskuse nikdy nechyběly u projednávání každého nového finančního rámce. Nově ale Komise navrhuje „nové vlastní zdroje.“ Myslím, že se velmi podceňuje, co tím vlastně byrokratická mašinérie říká – říká si o právo uvalovat nové daně. Podíl z hrubého národního důchodu, který je nyní významným příjmem do rozpočtu EU, se má snižovat. A místo něho se Komise probourává do výsostného hájemství státu – resp. stále méně suverénních států. Koneckonců tento krok je nutné vnímat v logice snahy odstranit právo veta – které chce zrušit i český (sic!) prezident. Státy se stále více podrobují Evropské komise a snahy uvalovat vlastní celoevropské daně (je vcelku jedno, jestli to budou daně z plastu, nebo nějaké digitální daně či co) ukazují, že Evropská komise chce zasahovat do všech oblastí života a ovládat je. Připomenu, že daně, jejich struktura, celý tzv. daňový mix je jednou z výsostných pravomocí státu a vypovídá o něm mnoho, o jeho ekonomickém modelu, o jeho preferencích, o tom, jak občané vidí stát…. je to zkrátka esence suverénního státu uvalovat a vybírat daně. I zde platí, jak moc se EU proměnila od té doby, co jsme do ní jako ČR vstupovali v roce 2004. Uvědomme si, že jakkoliv je současný volební proces velmi nedokonalý (a celý systém zastupitelské demokracie bychom mohli silně zkritizovat), pak je to zcela jiný level na úrovní evropské komise, kde řádí lobbysté a úřednicí, které nikdy neuvidíte, a kteří nikdy nikomu nebudou skládat účty – leda snad nadnárodním firmám, které si je vykrmují, ale určitě ne evropským občanům.

Národní stát a národ v tomto bruselském eintopfu jaksi překáží a překáží čím dál víc. Snaha vybírat vlastní daně je stejné, jako když jezinka vstrčí Smolíčkovi ony dva prstíčky – v tomto případě jen trošku „navýší“ zdroje. Jak to dopadlo v pohádce, to víme, ale doufejme, že nebudeme muset hledat, kde vzít „jelena zlaté parohy“, protože by se mi mohlo ukázat, že jelen absentuje a jezinky zvítězí. V rámci zdravé prevence je potřeba jezinkám ty dveře pěkně přibouchnout. A mezitím hledat jelena.

- Ilona Švihlíková