Švehlovy lípy svobody (Společnost Antonína Švehly)

Společnost se zabývá pěstováním tradic v rámci působení význačného prvorepublikového státníka Antonína Švehly, družstevnictvím a dalšími souvislostmi. Realizuje vzdělávací a inspirativní projekty například Švehlovy lípy svobody, přednášky na středních školách a připravuje koncept muzea v Praze - Hostivaři. Proč? Podívejte se na dvě části rozhovoru a aktivity spolku Společnost Antonína Švehly.

Švehlovy lípy svobody
Cílem tohoto projektu je obnovit tradici z doby První republiky Československé, kdy se na území měst a obcí vysazovaly stromy republiky, na počest šedesátin Antonína Švehly a po jeho smrti. Sázení Švehlových líp doprovázela podobná slavnost jako při odhalování pomníků (průvody, projevy, Selské jízdy, sokol, hasiči).

Přednášky na středních školách
Cílem tohoto projektu je pořádat přednášky a besedy na středních školách na téma historie agrárního hnutí a demokratických tradic ČR.

Muzeum
Našim ambiciózním a dlouholetým plánem je vybudovat pamětní síň – kamenné muzeum A. Švehly v Praze 15 – Hostivaři za přispění partnerů z řad institucí veřejné správy, státních a soukromých organizací.

Vatikán, Československo a husitství | Pavel Černý (1. část)

Odkaz Husitství? Kniha Muži 28.října? Družstevní identita? Národní divadlo jako družstvo? Petřínská rozhledna jako družstvo? Význam družstevnictví? Duchovní texty? Husitství? Bratrství a spolupráce? Pobělohorský exil? Hostivař a Antonín Švehla? Kulturní družstva? Energetická družstva? Rod Trčků z Lípy? Kdo je Antonín Švehla? Odkaz Antonína Švehla? Muzeum Antonína Švehla? Vznik Muzea Antonína Švehly? Více o družstvech v samostatné části rozhovoru. Rozhovor s historikem a bývalým ředitelem Družstevnického muzea panem Mgr. Pavlem Černým, který je předsedou Společnosti Antonína Švehly. Více o aktivitách spolku: www.antoninsvehla.cz  Více o projektu vzácné knihy Muži října https://muzirijna.cz

Zákony, družstva a inovace bankovnictví | Pavel Černý (2 část)

Družstva a solidarita je v našem DNA. Inovace národních bank? Ekonomiká participace? Zákon o družstvech? Družstva jako cesta z krize. Ve svépomoci je síla. Historie družstevnictví? Význam družstevnictví? Muzeum družstevnictví? Sledovat dění v čase souvislostech a prostoru? OSN a družstevnictví? Odkaz Antonína Švehly? 
Co je to Kampelička? Spořitelní záložny? Rozkradení družstev po roce 1989? Vyvlastnění majetků a návrat státu? “Co jednomu nemožno, to všem dohromady snadno.” Rozhovor s historikem a bývalým ředitelem Družstevnického muzea panem Mgr. Pavlem Černým.

Antonín Švehla (* 15. 4. 1873 Hostivař u Prahy, + 12. 12. 1933 tamtéž)
- český, poté československý agrární politik, účastník protirakouského odboje a ministerský předseda

Manželství z rozumu, které se stalo manželstvím z lásky, takový byl vztah mezi A. Švehlou a T. G. Masarykem. Prezident nacházel u Švehly mravní a ideovou autoritu, vzývanou a uznávanou národem. V posmrtné vzpomínce na bývalého premiéra a jednoho z "mužů 28. října" uvedl: Našel jsem v něm při budování nové republiky a demokracie spolutvůrce loajálního a dovedného. Náš stát je šťasten, že mu osud v pravý čas dal pracovníka a státníka, jako byl Švehla.

A. Švehla, od roku 1902 místopředseda Sdružení českých zemědělců a zakladatel časopisu Venkov (1906), byl v letech 1908-16 poslancem zemského sněmu a od roku 1909 stál v čele výkonného výboru České strany agrární. Náležel mezi stoupence historického práva českých zemí a Masaryk se před svým odchodem do zahraničí za 1. světové války účastnil právě u Švehly schůzek českých poslanců zemských i říšských. Švehla za války patřil vedle K. Kramáře a P. Šámala k vedoucím činitelům domácího protirakouského odboje. Podílel se na existenci Českého svazu, od roku 1917 byl v popředí Maffie a od vzniku Národního výboru v červenci 1918 stál v jeho čele. Po odjezdu Kramářovy delegace na ženevskou schůzku s E. Benešem byl spoluorganizátorem státního převratu 28. října. Když toho dne došla do Prahy zpráva o Andrássyho nótě, "muži 28. října" - vedle Švehly a Soukupa ještě A. Rašín, J. Stříbrný a odpoledne dorazivší V. Šrobár - jednali rychle a pohotově. Ještě téhož dne předsednictvo Národního výboru rozhodlo o převzetí státní moci i veřejné správy.

Po vzniku Československa byl ministrem v několika vládách. V letech 1918-20 jako ministr vnitra měl značný podíl na vypracování československé ústavy z 29. února 1920. Po dvouletém působení na ministerstvu z úřadu odcházel jako zkušený politik se znalostí správních problémů. Pozemkovou reformu, kterou spoluprosazoval, správně považoval - vedle významu národohospodářského a sociálního - za příležitost agrární strany k posílení jejích pozic. Na prvním poválečném sjezdu strany v roce 1919 byl zvolen znovu do jejího čela. Tehdy strana na jeho podnět přijala i nový název: Republikánská strana československého venkova. Nově přijatý program vyjadřoval i Švehlův názor, že venkov musí stát v prvních řadách v práci pro republiku a demokracii.

V roce 1922 stanul v čele vlády a usiloval o prosperitu i upevnění demokratického právního řádu. To už bylo po překonání politických otřesů spojených s vlivem bolševické revoluce v Rusku. Tento pokus o destabilizaci vedl k ustavení tzv. Pětky. Byla to politická dílna, v níž se scházeli a probojovávali dohodu o důležitých otázkách politických i správy státu představitelé pěti nejsilnějších státotvorných a demokratických stran: vedle Švehly A. Rašín za národní demokracii, R. Bechyně za sociální demokracii, J. Stříbrný za národní socialisty a J. Šrámek za lidovce.

V letech 1922-29 (s výjimkou krátkého období úřednické vlády 1926) byl Švehla ministerským předsedou. Ve třetí Švehlově vládě se podařilo něco výjimečného - tři německé strany vyslaly své zástupce do vlády a počátkem roku 1927 do ní vstoupili i dva představitelé Slovenské ľudové strany; ovšem po aféře s V. Tukou přešla Hlinkova strana znovu do opozice.

I když Švehla raději jednal v pozadí a byl mistrem politické dohody i kompromisu, pokud bylo třeba, své mínění vyslovil nahlas, veřejně a důrazně, přičemž zájem státu byl u něj vždy na prvním místě. A stejně tak byl pro něj příznačný politický realismus. V lednu 1926 na adresu různých radikálů poznamenal: Musíme být opatrní, abychom v žádném případě nepřekročili hospodářské možnosti. Usnesená sociální reforma by nám byla málo platnou, kdybychom si na ni nevydělali.

Švehla se také celou vahou své osobnosti zasadil o nelehké znovuzvolení T. G. Masaryka v roce 1927. Bylo to v době, kdy ve vzrušené politické atmosféře doznívaly aféry s R. Gajdou, J. Stříbrným, a kdy i bývalý Masarykův blízký spolupracovník K. Horký volal Masaryk Redivivus? (Znovuvzkříšený Masaryk?). Ale i jiní lidé, kteří nepatřili k Masarykovým oponentům, se domnívali, že by už pro svůj věk měl být vystřídán. Švehla však správně pochopil, v čem tkví Masarykův význam pro vnitropolitickou situaci i zahraniční prestiž státu a jeho volbu prosadil. Uznával také práci a zásluhy E. Beneše (Důvěřuji Benešovi v zahraničních věcech), ale měl k němu i řadu kritických výhrad. To mu Beneš nikdy nezapomněl a za 2. světové války ho dokonce nespravedlivě označil za fašistu. Byl to naprosto účelový útok, který předznamenával zákaz agrární strany po válce.

Koncem 20. let se pro vážné onemocnění vzdaloval Švehla z politického života. Za svého nástupce ve vládní funkci - po dohodě s Masarykem - určil F. Udržala, který měl blízké politické postoje, ale nikoliv už Švehlovu obratnost. Agrární stranu nakonec ovládl R. Beran, který prosadil odstranění Udržala z křesla ministerského předsedy.

F. Peroutka bystře poznamenal, že počátky budování státu měly tři hlavní sloupy: 28. říjen, pozemkovou reformu a ústavu. Nebylo náhodné, že k vytvoření všech tří pilířů státnosti přispěl lvím podílem právě Švehla. Krátce před jeho smrtí s ním měl jeden z posledních rozhovorů K. Čapek (1933). Ve sporu demokracie nebo diktatura vyjádřil Švehla své stanovisko jasně: Naše politika byla od národního probuzení demokratická, protože ani nemohla být jiná. Bílá hora, konec našeho státu, to bylo vítězství císařské autokracie; když jsme nechtěli Rakousko, nechtěli jsme ani ten jeho nedemokratický systém. Naše dějiny i naše nátura nám nedávají jinou možnost než demokracii.

Podobně tomu bylo i v otázce sociální, jeho usilování o sociální smír nemělo však jen pragmatické pojetí, ale i morálku a cit. K 28. říjnu 1932 - v době hluboké krize - k tomu napsal: V našem národě jako v každém jiném jsou dva póly. Jeden pól individuálního egoismu a druhý pól kolektivního altruismu. Mezi oběma póly musí dojít k dohodě a harmonii. Bohatí nemohou pychnout v přepychu a chudí nemohou zoufat v nedostatku. Probuďme své srdce a své svědomí, abychom v nich měli nejbezpečnější kompas.
(tp)

Převzato z www.libri.cz

Výběr z bibliografie:
Daniel E. Miller, Antonín Švehla - mistr politických kompromisů, Praha 2001
Marie Zdeňková, Antonín Švehla a Hostivař, Praha 2003
Josef Hanzal, Antonín Švehla, Jinočany 1993
Vladimír V. Dostál, Antonín Švehla, Praha 1990
Otakar Frankenberger, Antonín Švehla v dějinách Českoslovanské strany agrární 9, Praha 1931
Hovory s Antonínem Švehlou (a o něm), Praha 2001
K úloze a významu agrárního hnutí v českých a československých dějinách, Praha 2001
Na památku Antonína Švehly, Říčany 1990
Z protokolů schůzí 9. československé vlády (3. Švehlovy) 12.10.1926 - 1.2.1929, Praha 1995