Filozofie od J. A. Komenského po současnost Jana Konfršta (Lenka Adamová)

Díky mému svobodnému rozhodnutí pokračovat ve studiích a působit na akademické půdě se mi dostala v předmětu filozofie příležitost napsat seminární práci, kde jsem si dovolila vyzdvihnout učitele národa J. A. Komenského a Ing. Jana Konfršta, současného filozofa. Pro inspiraci nabízím k přečtení. 

S úctou Lenka Adamová

Seminární práce: Filozofie od J. A. Komenského po současnost Jana Konfršta 

ÚVOD
Jdeme-li učením velkých filozofů a učitelů, tak bych ráda připomněla díla Jana Amose Komenského a pak až do současné doby díla Jana Konfršta. Myslím, že oba významní filozofové dosahují osvícení své doby. Oba nám ukazují cestu k zamčeným dveřím ráje. A díky pochopení jejich filozofie můžeme dosáhnout klíče, kterým dveře snadno odemknout.
Ve svých dílech Jan Amos Komenský popisuje pochopení v každém okamžiku sám sebe a promlouvá k celému lidstvu tak, aby to pochopil každý jedinec na celé planetě. Navrhuje univerzum pro školy a mezinárodního jazyka. Navrhuje řád mravoučného desatera, kterým by se lidstvo mělo řídit. Díla Jana Amose Komenského vznikala v 17. století. I přesto, že si uvědomoval svoji dobu a velice moudře nakládal se svými vědomostmi, přesto se jeho život stal velkým dobrodružstvím a přinesl mu hodně těžkých chvil. Později byl uznán za hrdinu národa.
Na díla Jana Amose Komenského navazuje svoje díla Jan Konfršt, současný filozof dnešní doby, který nám dopovídá nejen významná díla Jana Amose Komenského, ale i filozofii Ježíše Krista do dnešní doby. Navazuje na Jana Amose Komenského, nejen v řádu a univerzum škol, ale i v poslání filozofie Ježíše Krista, která doposud byla chápána jinak. Nabízí nám jiný úhel pohledu na to, co nám Kristus chtěl sdělit. A dopovídá chápání Jana Amose Komenského ve své době. Ve svých dílech vybízí především k přemýšlení a naučit se číst mezi řádky. Poukazuje na to, že to, co je po staletí psáno, mohlo být myšleno úplně jinak. Snaží se nás probudit k tomu, abychom sejmuli Ježíše Krista z kříže a především dali šanci Ježíši živému v nás. Učí nás tak vést neustálý dialog mezi sebou a Bohem. Vnímat svoji intuici a především naslouchat hlasu duše. Vyvarovat se žít život v konfliktu, ba naopak žít v lásce a pokoře. Každou činnost pečlivě promýšlet a nejednat bezmyšlenkovitě. Žít přítomným okamžikem. Nezaobírat se minulostí a nežít ublíženost. Je nám příkladem převzít život do svých rukou a ukazuje nám, jak si ho můžeme tvořit. Stejně tak hledat neustále pravdu v každém okamžiku. Dává nám určitý návod, jak žít odlehčeně k povinnostem a přitom zodpovědně. Ukazuje nám, že vše dává smysl. Ať se jakkoliv rozhodneme, vždy vede cesta směrem k osvícení. Někdo si zvolí cestu pomalejší a někdo rychlejší. Každý tam jednou dojde, otázka je, kolik životů k tomu potřebuje. Stejně tak vede k myšlence, že vědomí obsahuje všechno. A vzniká na základě našich zkušeností. A nic není špatně, protože ze všeho plyne ponaučení. Chceme-li to přijmout tak či tak, vždy se nejvíce posuneme přes bolest. Možností je nekonečně mnoho. A čas je relativní, přijmeme-li reinkarnaci.  
 
1. Filozofie dle Jana Amose Komenského v 17. století
Jan Amos Komenský ve svých dílech vždy vybízí k hledání pravé pravdy a podstaty bytí. Nabádá nás, abychom ať cokoli děláme a do čeho se pouštíme věnujeme stoprocentní pozornost a důkladnou horlivost. Čemuž předchází i stoprocentní upřímnost sama k sobě.
Jeho univerzum škol je nabízený pohled, že především největší školou je škola života. Protože se učíme už od doby, co jsme se narodili. Poukazuje na to, že všichni jsme si každodenně navzájem učiteli. Je to chápáno tak, že s kýmkoliv se denně setkáváme je nám učitelem a my jsme jeho učiteli. Takže každodenní činností se nejvíce učíme. Tady poukazuje na takzvané každodenní zrcadlo. Je tím míněna empatie pro zpětnou vazbu. Protože když jsme k sobě upřímní, tak všichni a všechno kolem nás nám něco říká. Je tím míněn pohled do celkového vesmíru. Tady nás přímo vybízí ať cokoli činíme, nechť jsme absolutně přítomni duchem a vše s velkou hloubkou a rozvahou dokonáme. Ukazuje nám, že lehkovážnost se nevyplácí. Vznikají pak chyby, které se lidé dopouštějí. Sám rozděluje učení do tří tříd. Když se chyba podchytí v první třídě škol, tak se může v dalších školách buď předcházet anebo lépe napravovat v druhé a třetí třídě škol. K tomuto učení vede absolutní čistota a upřímnost k sobě. Tady v tomto odkazuje Jan Amos Komenský na Krista a jeho slova, kde slibuje, že poznáte pravdu a pravda vás osvobodí. J.A. Komenský zde vyzdvihuje, že nejsvětější dílo konají ti, kteří vynakládají horlivé úsilí na vyhledání pravdy všech směrů a druhů. Protože ta pravá pravda vede k absolutní podstatě bytí. Ten kdo pozná absolutní pravdu se nerouhá, ba naopak má absolutní pochopení pro dění kolem sebe a celý vesmír. Ví proč se zrovna přítomný okamžik děje, vidí i proč se něco děje někomu druhému a je mu v tom vždy nápomocen, tak aby našel svoji cestu. Takový člověk v sobě nenosí místo pro kritiku. Díky tomu, že si umí vždy dopovědět jakoukoli situaci, nenosí ani ublíženost. Přijme za veškeré své konání absolutní zodpovědnost. A v tom žije svobodu, o které mluvil Kristus. Lidé právě na základě zranění žijí dost ublíženost, která jim brání vidět pravou pravdu. Je to, jak kdyby byli v nějaké mlze a neviděli přes tu mlhu na cestu. Mlhu odstraníme jedině tím, že hledáme podstatu příčiny, pak vidíme reálnou cestu. A když jsme upřímní sami k sobě a zjistíme, že se vše tvoří na základě našeho prožitku, můžeme si pak dopovědět, že vše máme ve vlastních rukou. Na to v podstatě poukazuje i Jan Konfršt ve svém díle: Život v našich dlaních, kde taky čerpá ze slov Krista. Dost často poukazuje na příčinu a následek. Nejen, že nám to ukazoval už Kristus, ale i J. A. Komenský. Tak aby bylo lépe chápáno, jak velcí mistři mínili myslet příčinu a následek, dovolím si uvést jeden příklad z praxe: Když přijde pacient s rozvinutým ekzémem a bude se chtít léčit a my ho budeme léčit jen tím, že mu dáme mastičku, která ekzém potlačí, tak sice opravdu na pár dní zmizí, ale tím jak žije, se později zase objeví. To znamená, že jsme ho nevyléčili, protože jsme nešli do hloubky a neodstranili příčinu, čili spouštěč ekzému. Jestliže k pacientovi přistoupíme komplexně a budeme hledat příčinu, čili spouštěč ekzému, máme šanci při spolupráci pacienta na vyléčení. Takhle poukazuje i J.A. Komenský v hledání pravdy. Poukazuje na to hledat vždy podstatu věci.

1.2 J. A. Komenský přiblížení univerzálního světla
,,Takové mocné světlo po tak velkých temnotách může roznítit jedině ten, kdo jako na počátku světla poručil vnějšímu světlu, aby zářilo z temnot, tak ke konci světa způsobí, aby zářilo světlo vědění a slávy Boží v podobě Ježíše Krista.“ ¹⁾ J. A. Komenský
Tady J. A. Komenský vybízí, abychom nezůstávali v nečinnosti, nýbrž hledali, žádali a klepali a vyšli ta Bohu vstříc. Přijali jeho dary, které přináší. Varuje tady, abychom neodtrhovali od sebe, co je potřeba spojovat. Dále vysvětluje modlitbu Otče náš: Přijď království tvé – tady především zdůrazňuje, že máme hledat království Boží.  Buď vůle tvá – tady ho prosíme, aby nám dal vůli konat všechny jeho záměry. Zmiňuje tu především naši povinnost opravdově usilovat. Chléb náš vezdejší dej nám dnes – upozorňuje, že nemáme v nečinnosti očekávat, až nám bude chléb seslán z nebe. Nýbrž pilně prací si dobýt chléb a pak jej můžeme sníst. Odpusť nám naše viny – zde dává důraz na znovu nezhřešit, poučit se a opustit cestu hříchů. Neuveď nás v pokušení – zmínka že se zavazujeme do pokušení nevrhat a tím pokoušet Boha. Zbav nás ode zlého – zde dává především na důraz tomu, že jsme zavázáni se zlu především vyhýbat a dávat pozor, abychom do něj neupadli.
J. A. Komenský vysvětluje, že příchodem vytouženého osvíceného století, máme celkově naději na nápravu pokažených věcí a to si žádáme od Boha. Je tedy na místě hledat a chápat způsoby všeho co v danou situaci má každý konat. Měli bychom být příkladem pro dobro a hledat skutečnou pravdu a odvracet od sebe pokušení zlého. Jestliže najdeme v sobě mír, pak bychom se o něj měli podělit a ukazovat cestu těm, kteří teprve hledají. Podat jim nápomocnou ruku. J. A. Komenský popisuje, že univerzum osvícené doby spočívá v ukazování cesty míru všichni všem. Protože moudrost vždy čeká od začátku až do konce a nedbá štěkotu těch, kteří jsou zvyklí odsuzovat hned věci na první pohled. Tady bych si dovolila připomenout myšlenku, že všechno špatné pro něco dobré. Jedině tím, že si projdeme přes bolest zjistíme, kudy vede cesta dobra a zla. Jsme pak obohaceni o moudrost poznání a můžeme pak porovnat dobro, či zlo. V hodně situací už vědomostmi víme, jak se věcí mají, dost často nám chybí prožitek, tak abychom se poučili. A díky prožitkům se posouváme. V tom je takzvané nekonečno příležitostí pochopit, takže nikdy není pozdě. I tohle popisuje J. A. Komenský ve svém díle Náprava věcí lidských. Jeho myšlenka obecné výchovy se stala kostrou a základem plánu pro nápravu celého světa. „Útvary společenské vznikají, aby byly spravedlivě řízeny věci obecné: že by si však přáli nápravu, toho svědectvím jsou školy a knihy, církve a sekty, různé státní formy a zákony. Protože jde i tak všechno stále k horšímu, je nutno pokusit se o pokrok novými cestami. Ty cesty musí být jednoduché a dobrovolné, aby bylo příjemné po nich jít.“ ²⁾ Bolestný a Hrdinský Život J. A. Komenského František Kožík (str. 139)
Tímto dílem J. A. Komenský především chce vyburcovat muže učené a zbožné, aby s ním šli do společného boje proti lidským zmatkům. Ve společnosti nastavil řád, takzvané Komenského Mravoučné Desatero: „Stihej ctnosti, vyhýbej se nepravostem!  
I. Nevypravuj všechno, co víš, nevěř všemu, čeho se doslýcháš, nežádej všechno, co vidíš, nečiň všechno, co můžeš než toliko, co jsi povinen: a budeš opatrný.
II. Buď skromný, ne nestydatý, mlčenlivý, nikoli mluvný! Když kdo mluví, mlč, když tobě co praví, poslouchej, když tobě co poroučí, buď mu po vůli!
III. Ke všem buď vlídný, k nikomu úlisný, vystříhej se pochlebovati!
IV. Buď dále nadto spravedliv! Nežádej ničeho cizího, nic sobě neosobuj!
V. Máš býti také udatný, ku prácem čilý, zanechej prázdě lenochům!
VI. Štěstěna bývá nestálá, přináší rozdílné případy, často smutné. A ty snáší trpělivý člověk, choulostivý vzdychá, pláče a kvílí.
VII. Buď i dobrovitý a milosrdný! Kdo tebe oč žádá, dej mu, máš-li, bídnej mu pomáhej, můžeš-li!
VIII. Urazil-li tě kdo, promiň mu vinu! Ublížil-lis ty komu, ukoj a ukroť jej! Krásno jest tlumiti zlost, odpouštěti vinníku a promíjeti odprošujícímu.
IX. Nezáviděj nikomu, přej všem, vděk se čiň, komukoli můžeš, a zalíbíš se všem dobrým.
X. Mluv vždy pravdu, nechtěj lháti!“ ¹⁾ J. A. Komenský
J. A. Komenský věřil v nápravu lidstva. Byl na svoji dobu velice vyspělý. Věděl, že vše, co ví, povědět nemůže, protože by to nebylo přijato. Nebyla k tomu doba, ve které žil, ještě zrozena. Pevně ale věřil, že přijde. Díky jeho učení čerpáme dodnes. Vzrostlo díky tomu spousty směrů a škol. Ne nadarmo je nazýván učitelem národů. On sám ale neměl život zrovna jednoduchý. Největší zkázu však pocítil ve stáří r. 1655, kdy vyhořelo jeho obydlí v Lešnu, přišel téměř o celé své životní díla a knihovnu. Jako vyhnanec se vzchopil a napsal slavné dílo Obecná porada o nápravě lidských věcí. Věřil, že lidstvo ještě není tak zkaženo a vše se dá napravit. V tuhle dobu, přes své bolesti došel k osvícení.
J. A. Komenský narozen 28. března r. 1592 v Nivnici. Zemřel 15. listopadu r. 1670 v Amsterodamu.
Jeho významná díla: Janua linguarum reserata (Dvéře jazyků otevřené, známé jako Brána jazyků otevřená) a Orbis sessualium pictus (Svět v obrazech). Labyrint světa a Ráj Srdce.

2. Filozofie dle doby 21. století dle Jana Konfršta
Jan Konfršt přímo vybízí k zamyšlení a hledání souvislostí v každém okamžiku. Poukazuje na to ať pečlivě věnujeme pozornost každé maličkosti, kterou právě činíme. Protože i každá drobnost se následně může pro nás stát velkým dramatem v našem životě, když v danou chvíli učiníme něco bez myšlenkovitě. Jeho nabízené myšlení je pohled na každou situaci s největším obzorem. Jeho pohled nabízí ne jeden úhel pohledu, ale celou řadu úhlů pohledu. Podívat se vždy na danou situaci z více stran, a tak hledat podstatu věci. A jednat dle toho, aby byla domýšlena každá myšlenka, která vyjde navenek. Vysvětluje, že veškeré dění má příčinu a následek což někdy je zakořeněno i několik generací ve vývoji lidstva. Poukazuje na to, aby mohlo být pochopeno současné dění, je potřeba přijmout vědomě reinkarnaci. Protože bez přijmutí tohoto vědomí si nejsme schopni dopovědět pravdu. Nejsme si pak schopni dopovědět příčinu a následek. Vysvětluje celkový vývoj jako zrání duše. Protože každá duše je jinak vyspělá. Jako příklad pochopení můžu uvést pyramidu, která dole má velký prostor a úplně nahoře je v takzvané špičce. Od spodu nahoru vedou schody až po úplný vrchol. Na dně se bude pohybovat duše téměř nevyzrála, a tak má mnoho prostoru a muže si toho dovolit více.
Každým vyspěním postoupí o schod víš, kde se už jí krátí prostor, takže už si toho nemůže tolik dovolit. A to že postupuje výše, není nic jiného, že zmoudří na základě svých zkušeností. Vyzrálá duše se bude pohybovat někde v oblasti vrcholků kde, když udělá krok vedle tak spadne. Už si nemůže dovolit díky svým zkušenostem tolik chybovat. A tak se sem rodíme, někdo s méně vyzrálou duší a někdo z více. Když pochopíme tuhle hloubku myšlení, pak nám bude i blízko myšlenka, že opravdu existuje spravedlnost. Stejně tak, jak jsme postupem času vyzrálí, chápeme i určitý mravní řád, který k vývoji patří. Poukazoval na něj jak J. A. Komenský v 16 století, tak i Ježíš Kristus. A na tento řád nás poukazuje i Jan Konfršt ve 21 století. Je to tak jednoduché, že když přijmeme tento řád za vlastní, tak v životě budeme sklízet převážně jen ovoce. Je ale pravda, abychom porozuměli řádu v plné úplnosti, potřebujeme mít patřičné zkušenosti. Jedině tak ho máme šanci přijmout s lehkostí, nadhledem a jeho patřičné omezení, nebrat jako omezení svobody. Ba naopak slova Krista, poznej pravdu a pravda tě učiní svobodným. Stejně tak jak Kristus, vybízí i Jan Konfršt převzít zodpovědnost do svých dlaní. Zmiňuje to i ve svém díle: Život v našich dlaních. Dovolte mi uvézt ukázku z jeho díla: „Docela jsi mě překvapil, ale vlastně odpovídáš v duchu výroku: Co je císařovo císaři, co je Boží Bohu. Odmítnu-li dát císaři, co mu náleží, ponesu duchovní následky svého rozhodnutí? Nebo pouze následky odpovídající míře rizika světského řádu? ³⁾ Jan Konfršt
    Abych trochu zmírnil tvé překvapení, uvedu ještě jeden příklad, který by mohl vysvětlit mnohé: Posílal jsi své děti do školy, teď tvé děti posílají do školy tvá vnoučata, přestože jsi zažil již několik přestaveb našeho školství a máš určité výhrady ke způsobu a náplni výuky. Tvé protesty však nikdy nesměřovaly ke zrušení školní výuky. Chceš pouze změnit způsob. Kdybys přestal posílat děti do školy z důvodu protestu proti způsobu výuky, měl bys co do činění se zákony světského řádu. Pokud bys výchovu svých dětí nechal pouze na škole, poneseš následky duchovního rázu. Martine, již mnohokrát jsme mluvili o jednotě, platí to i v tomto případě. Řídit se zákony Řádu neznamená pohrdat světskými zákony. Škola Života spočívá mimo jiné i v tom, že hledáš soulad, aniž bys vytvářel a žil kompromisy pod hranicí tvé duchovní zralosti.“ ³⁾ Jan Konfršt
Tady nám Jan Konfršt názorně zdůrazňuje, že neustále hledáme soulad naší mysli s řádem a zákony a největší školou nám tady je škola života. Stejně tak, že školu života jsme si učiteli všichni navzájem. Například my jako rodiče učíme děti a děti zas učí nás jako rodiče. Každý v životě se učí své roli a rolí máme několik nejen během života i běžných dní. A škola života je škola hrou jsou slova J. A. Komenského. Oba velice moudří filozofové nabízejí stejný pohled a poslání v životě. Jan Konfršt také poukazuje na vnímání své intuice a naslouchání vnitřnímu hlasu, který netkví nikde jinde, než v oblasti hrudi. Vybízí k přímému propojení mezi rozumem a srdcem, k naslouchání hlasu duše. Jeho poznání vede k poznání Boha v sobě. To velice dobře popisuje ve své dalším díle románu Poutník. Dovolte mi krátkou ukázku: „Milujete Boha? Považujete ho za všudypřítomného? Pokračoval v otázkách, na něž odpověď samozřejmě znal. Za každou otázkou udělal pauzu. Toužíte po jeho přítomnosti? Víte, že je tu s námi? On, všudypřítomný? Nemínil nikomu dopřát klid. Je on všudypřítomný, přítomen i v tobě? V místnosti vládlo hrobové ticho. Osobní otázkou dostalo shromáždění nový náboj. Připadalo mi, že mnozí přestali i dýchat.“ ⁴⁾ Jan Konfršt
Jeho díla nutí nejen k zamyšlení, ale přivádí i k myšlenkám, že co když to je celé jinak než doposud nám známo. A právě toto popisuje jeho další kniha, Co když to bylo tak… Přemýšlejme
Několik ukázek se ponořit do svého nitra a přímo vést dialog sám se sebou. Autor nám popisuje detaily modlitby, které byly po staletí pochopeny jinak. A díky vnitřnímu uvědomění, nalézá neustálý rozhovor mezi sebou a bohem. Boha nevnímá jen ve vesmíru, ale především v sobě. Poukazuje na to, že vedení rozhovoru s Ježíšem Kristem, není rozhovor s ukřižovaným Ježíšem na kříži, ale živým v nás. A to si myslím, že je celý smysl podstaty pohledu ke změně dosud vnímané pravdy. Přijmeme-li tohle uvědomění, můžeme celkově změnit své původní myšlení. Můžeme pak přijmou, že s námi komunikuje nějaká energie myšlenek. A to taky zdůrazňuje, že myšlenka je v podstatě energie, kterou si můžeme stáhnout. Jan Konfršt popisuje, že můžeme být ovlivnění jinou myšlenkou z úplně jiného kontinentu, když s námi zarezonuje. Vysvětluje to v ladění svých energii. Tohle popisuje i kvantová fyzika, co vyzařujeme, to taky přitahujeme.
Tady pak zdůrazňuje na možnou tvořivost. Stejně tak vysvětluje, že není dobře chápáno myšlení, aby nám bůh odpustil, ale především abychom si odpustili sami sobě. Že jsme to opět my, kdo má vše ve svých rukou. Myšlenka J. A. Komenského, že moudrost vždy vyčká od začátku až do konce a nedbá štěkotu těch kteří soudí hned na první pohled.

Závěr
Oba významní filozofové se ve svém učení shodují. Každý dle své doby žití se snaží probouzet společnost do jiného myšlení. Především přijmout zodpovědnost sám za sebe a vnímat celý vesmír, jak na nás působí a tím poznávat sám sebe. Vnímat celý vesmír jako celek a přijmout, že my jsme jeho součástí. Osvobodit se tak od upínání k někomu a zaměřit se na neustálý dialog se sebou samým. Oba poukazují na to naslouchat své duši. Vysvětlují modlitbu otčenáše a její správný smysl. Nečekat na to, aby nám Bůh odpustil, ale především, abychom odpustili sami sobě. Ponaučit se ze svých zkušeností a život ladit k určitému morálnímu řádu. Vysvětlují nám, jak je důležité jakoukoliv drobnost pečlivě zvážit, než jí provedeme. Provedeme-li něco bezmyšlenkově, může nám to do našeho žití přinést velké komplikace. Vysvětlují, že vše má příčinu a následek. A abychom pochopili přijmutí spravedlnost žití, je potřeba přijmout možnou reinkarnaci. Zdůrazňují nám především, že největší školou, je škola života. Neustále se učíme od sebe vzájemně. A k tomu, abychom našli podstatu bytí a pravou pravdu, je především potřeba být k sobě upřímný. Jedině tak se nám vždy podaří najít poslední dílek do celé mozaiky. Vybízí žít život v plné radosti a pokoře. Vnímat krásu světa, a především probouzet lásku v sobě. Pěstovat si sílu tak, abychom se mohli neustále učit novým věcem a jak již ukázal J. A. Komenský, „učili se hrou“. Vyvarovat se kritiky druhých lidí, ale spíše pro ně hledat pochopení. Navzájem si být nápomocní, ne ale podlézaví. Přestat soudit. To už nám ukázal Ježíš, když zabránil ukamenování nevěrné ženy. Řekl ať hodí kámen ten, kdo v životě nespáchal žádný hřích. Oba významní filozofové poukazují na to, hledat vždy příčinu, proč se tak člověk zrovna chová, než hledat soud a mít tak pochopení. Oba ukazují, jak je možno tvořit. Číst mezi řádky. Na každou situaci se dívat z více úhlů pohledů. Jak už nám ukázal myšlenkou J. A. Komenský, že moudrost vždy čeká od začátku až do konce a nedbá štěkotu těch, kteří odsuzují hned na první pohled. Vždy je potřeba hledat hloubku podstaty a nezůstat na povrchu věci. Jsou nám příkladem prožít život v určité hloubce, a to s láskou a pokorou. Žít život v přítomném okamžiku, žít obezřetnost, a přitom nechat věci plynout. Přijmeme-li jejich moudra k srdci, máme neuvěřitelnou kuchařku pro každý den. Prožít tak nejen pestrost a radost v životě, ale především mír v sobě.

1) Komenský J. A.: Cesta Světla ISBN:978-80-904344-2-4 (strana 60)
2) Kožík František: Bolestný a hrdinský život J. A. Komenského n. p. V Praze publikace č. 03-0-02 (str. 139)
3) Konfršt Jan a Dosoudil Martin: Život v našich dlaních, povídání s Janem, Nakladatelství Euroservice 1999 s.r.o., 2003 (strana 142)
4) Konfršt Jan: Poutník IBSN 978-80-270-7465-5 (strana 230)