Kniha: Nikdy se nepřestaňme ptát

Během adventního koncertu v Prosečnici, které pravidelně organizuje pan Alfred Strejček, byla pokřtěna nová kniha filozofa a spisovatele Jana Konfršta. Kniha s názvem "Nikdy se nepřestaňme ptát" vybízí k otázkám a zamyšlením nad stavem a vývojem dnešní doby. Obsahuje Janovy eseje z let 2021 - 2023 s názvy například Meditace o svobodě, Vůně přátelství, Nikdy není pozdě nebo O síle hlasu mlčící většiny.

"Mnoho lidí si přeje, abychom se přestali ptát, diskutovat, zajímat se a přistoupili na teorii výkladu jedné pravdy od lidí i medií, které můžeme skutečně věřit. Můžeme jim skutečně věřit? V posledních letech sílí nálady a bohužel i většinový názor, že některé věci je lepší vůbec nediskutovat, přeskočit je nebo raději je vůbec nerozebírat. Lidé s touto snahou jsou obratem nálepkováni, označováni a dehonestováni, že například názorem na mír a lásku stojí na té či oné straně. Nesmyslné sociální rovnice, které přebírá velké množství lidí. Vždyť otázky o vzniku viru, vyvolání válek, ekonomickém vývoji či o svobodě slova jsou přeci jednoznačně zodpovězeny. "Žijeme přeci v demokratické společnosti, takže právě ty naše demokratické názory, jsou těmi nejdemokratičtějšími z demokratických, které vám můžeme demokraticky nabídnout.“

Dnešní doba ukazuje, že uvádění lidí v omyl, oficiálně prezentované lži, marketingová hesla, různé sliby, pozlátka a instantní politika nás odvádí od pozornosti k tématům, která ohrožují vztahy i zdraví rodin, národa i celé Evropy.
Proto bychom se nikdy neměli přestat ptát. Učit naše děti se ptát. Inspirovat své okolí, aby se začalo ještě mnohem více a častěji ptát. Děkuji moc Janovi Konfrštovi, že mě přizval ke křtu. Je mi velkou radostí a velkou ctí, že jsem se mohl vedle Emila Svátka stát jedním z kmotrů této knihy. Přeji knize, aby se naplňovala její ústřední myšlenka a pomáhala k dalšímu probouzení nad otázkami dnešního vývoje a budoucnosti,“ Robin Čumpelík

Ukázka z knihy Jana Konfršta Nikdy se nepřestaňme ptát, strana 61:

Bez vytrvalého hledání souvislostí se pravdy nedobereme
Smutno je mi při pomyšlení, jak snadno se nechá člověk zmanipulovat. Jak snadné je odvést, odvádět pozornost od zásadních věcí k otázkám, které se časem ukáží jako podružné. Jak se nám nechce číst v paměti věků.

Jakou míru důvěry může používat státní moc, když jsou z úst jednoho zvoleného zástupce vyslechl větu, že heslo „Udělejme tečku za covidem“ byl jen marketingový tah? Co pro takového člověka, nalézajícího se v současnosti na výsluní moci, znamená slovo občan, příslušník národa, z jehož řad on rovněž pochází?

Při psaní těchto vět mi padl zrak na titul jedné z knih v knihovně přede mnou. Na větu, do níž její protagonista - T.G.M. - vložil před drahnými léty energii zcela opačnou. Nejen říci, říkat, ale být naplněn touhou po pravdě. K tomu říci „Proč se neřekne pravda“, jak zní titul oné knihy, je však třeba mít odvahu. Nejen odvahu chvíle, ale mít ji za životní krédo. Postoj nelimitovaný jedním volebním obdobím.