SAVONA; dva pedofilní Papeži; Síť zneužívání a jedna fialová lavička (Francesco Zaneti)

Historie Savony, malého Ligurského města severní Itálie, je od druhé poloviny 14. století centrem kuriózních případů, některé z nich můžeme vysledovat až ke křížovým výpravám, včetně legendy o Donu Bertolottim. Série náhod, včetně faktu, že se právě v Savoně zrodilo v roce 2010 – kromě sítě ZNEUŽÍVÁNÍ – i první italské ohnisko přeživších zneužívání, které dokáže dát mnoha obětem z celé Itálie odvahu vyjít na světlo.

Řada situací v průběhu let vedla mnoho katolíků k názoru, že toto sdružení je nějakým způsobem rukou boží vůle proti dramatu pedofilie v církvi. K tomu přispěla náhodná řada nepochybně významných faktorů, které ovlivnily dějiny tohoto malého města.

Ale začněme od konce… fialová lavička proti sexuálnímu zneužívání nezletilých a zranitelných osob nainstalovaná v Savoně 24. února 2024 na náměstí Julia II.

Tak jak jsem tehdy řekl: "Lavička nabarvená fialovou barvou děti nezachrání a týrané nevyléčí... to musí udělat společnost”.

Nicméně se jedná o první italskou lavičku proti sexuálnímu zneužívání nezletilých a zranitelných osob. Marně jsme hledali další, abychom se přidali, a brali jsme jako samozřejmé, že již v tomto směru existuje nějaká iniciativa.

A ono nic! Není přece možné, že to nikoho nenapadlo, ale taková jsou fakta, a proto byla iniciativa o to cennější.

Skutečnost, že se byla umístěna právě na náměstí, které nese jméno papeže Julia II., však není náhodná a právě odtud se odvíjí naše historie a mystická vize mnoha katolíků, kterým v průběhu let „Síť“ pomáhala.

“Celá historie církve je protkána případy zneužívání a násilí na dětech, včetně mnoha papežů. Od roku 366, kdy se narodil Damasus I., do roku 1550, kdy se narodil Julius III., jich napočítáme sedmnáct.”

Dva z nich jsou ze Savony, navíc jsou mezi sebou v příbuzenském vztahu. Mluvíme o “Sixtu IV, byl papežem od roku 1471 do 1484, v té době byl známý v kronikách kvůli svému poměru s dvanáctiletým chlapcem.“

“Jeho soudobý kronikář Stefano Infessura píše o Sixtu IV.: « Byl, jak je lidem předáváno a fakty prokázáno, milovníkem chlapců a sodomitou, ostatně o tom, co dělal pro chlapce, kteří mu sloužili v jeho pokoji, nám to dokazuje zkušenost; nejen že jim věnoval příjmy ve výši mnoha tisíc dukátů, ale dokonce se odvážil udělit jim kardinálský titul a významná biskupství. Skutečně, to bylo z jiného důvodu, jak někteří tvrdí, že upřednostnil hraběte Girolama, a Pietra, svého bratra a následně kardinála svatého Sixta, když ne kvůli sodomii? A co říct k synu holiče? On, ani ne dvanáctiletý chlapec, u něj zůstal nepřetržitě a obdaroval ho takovým bohatstvím, dobrou rentou a, jak říkali, významným biskupstvím; tento ho chtěl proti vší spravedlnosti povýšit na kardinála, ačkoli byl ještě dítě, ale Bůh jeho touhu zmařil. ».”

Sixtus IV. byl strýcem Julia II., který se stal papežem v roce 1503 a přezdívalo se mu „papež bojovník“. 

O Juliu II, “v roce 1511, je zdokumentován příběh s malým desetiletým chlapcem Gonzagem”. 

Jsme v roce 1550 a velikonoční zajíček recituje:
Stejně vášnivě miluje i Del Monte
opici a služební..
On neurčitý ženský služebníček 
Poslal klobouk: [udělal z něj kardinála]
protože opice při stejném zacházení,
z ní nečiní kardinála?»
* Text převzat z knihy „Církev a pedofilie“ od Federica Tulliho (L'Asino d'oro ed., 2010, s. 19-21)

Nyní bude jistě jasnější, proč a jaký symbolický význam má lavička proti zneužívání, poprvé je v Itálii propagováno jediným sdružením, které se zabývá speciálně obětmi z řad duchovních. Proto bylo vybráno místo první instalace právě náměstí Julia II. Náměstí věnované strýci Sixtu IV. je bez laviček, a proto to není moné. 

Do historie Savony však zasáhne jiný papež. V tomto případě neexistuje žádný záznam o tom, že by měl pedofilní sklony. K tomuto tématu se však vrátíme hned poté, protože katolická církev, jak uvidíme, má v oblasti Savony dodnes krvavou historii a desítky obětí.

Mluvíme o Piu VII., vězni Napoleona Bonaparta v letech 1809 až 1812 v samotné Savoně, nejprve byl vězněn v ulici Via Pia, kde nebyla možnost dobré kontroly ze strany vojáků, a brzy si vyžádalo jeho přemístění. Z jeho cely se stala Savonská diecéze, kde lze ještě dnes při návštěvě luxusních pokojů, kde byl vězněn, spatřit kukátka pro služebnictvo na vnitřním schodišti, jimiž byl střežen na dohled.

Ve vstupní hale vily Cambiaso je dodnes k vidění anomální instalace fontány, která je připisována Berninimu, který se proslavil shotovením soch téměř výhradně pro papeže a duchovenstvo. Anomálie, kterou lze vysvětlit a která přímo souvisí se savonským vězněním Pia VII., jenž byl kdysi uvězněn v diecézi a sledován na dohled, zjistil, že je obtížné předávat do Vatikánu tajné zprávy, kterými rozdávat příkazy, a tak nechal se spoluúčastí janovské rodiny Cambiaso postavit uvnitř vily kapli, kde bylo možno sloužit mši a při té příležitosti předávat vzkazy těm, kterým důvěřoval, aby je poslali do Říma.

Církevní moc opakovaně procházela Savonou a Ligurií, a to nejen za Sixta IV., Julia II. a Pia VII., ale i za mnoha dnešních vatikánských mocnářů, jako je kardinál Bagnasco; kardinál Calcagno a mnoho dalších.

Z nedávné historie se také dozvídáme o údajném templářském pokladu ukrytém nad Savonou v jeskyních ve vnitrozemí.

A zde se objevuje příběh dalšího savonského kněze, monsignora Giuseppe Giovanni Bertolottiho. Syn sedláků, který náhle získá obrovské bohatství. Ačkoli samotný příběh je velmi nejasný, pokud jde o to, jak se k takovému bohatství dostal a čí bylo, ale paralelně se totéž stalo jinému knězi ve Francii. …

Vraťme se však k pedofilii a případu z Varazze z července 1907, o němž vypráví Gian Pietro Lucini ve své knize „Černé mše na Riviéře“.

“Zatímco se v italských novinách rozpoutal skandál se zneužíváním malých dívek v milánském klášteře Asilo della Consolata, z něhož byli obviněni dva kněží, salesiánskou kolej v ligurském městě zasáhlo senzační odhalení z deníku Alessandra Bessona; čtrnáctiletý student popisuje černé mše a orgiastické obřady mezi jeptiškami, kněžími a mladými z internátní školy.

Během dvou dnů se Bessonův případ přesunul z místních novin do celostátního tisku a vyvolal pouliční demonstrace, nepokoje a násilné střety po celém Italském království, které v městě Spezia vyústily ve vypálení několika kostelů, jednoho mrtvého a velkého množství zatčených.

Krize mezi Giolittiho vládou a Svatým stolcem; zednářství je obviněno ze zosnování skandálu. Přední strana demokratického lidového bloku jede na vlně kolektivního rozhořčení, aby potvrdila potřebu veřejné a laické školy, zatímco Katolická strana se spojuje.”

Rozhodně ne klidná minulost Savony, která kromě světového unikátu, že odsud pocházeli dva papežové, není příliš následováníhodná (zejména dnes), oba byli pedofilové.

„Tradice“, která od té doby, jak uvidíme, nikdy neopustila provincii a její seminář, který mezi sedmdesátými a devadesátými lety minulého století zažil mnoho peripetií, včetně útěků zneužívaných seminaristů a sebevražd. Jeden šel až do Vatikánu, chtěl mluvit s papežem, ale ten ho nepřijal. Druhý den ráno byl nalezen v ubytovně poblíž Vatikánu zasebevražeděn.

A přicházíme ke dnešním dnům a k roku 2010. Významný rok pro Evropu, která stejně jako o deset let dříve, zejména v USA, objevila pedofilii duchovních a s ní spojený devastující počet obětí.
Na rozdíl od jiných států Itálie prostřednictvím vlády a samotného prezidentství republiky okamžitě ustoupila a definovala « Skandální pomlouvačná kampaň proti papeži a církvi », práva, kterých se domáhají všichni ti občané, kteří se stali obětí.

Savona se však opět stává epicentrem, tentokrát však symbolem civilizační bitvy, která stejně jako v Bessonově příběhu z roku 1907, v krátké době dodá desítkám, pak stovkám a nakonec tisícům přeživších sílu vymanit se ze studu, reagovat a žádat spravedlnost.

Téměř okamžitě se zrodila dnešní síť ZNEUŽITÍ, bohužel po patnácti letech stále jediná v Itálii.

Marco Preve v deníku Repubblica informuje o vyšetřování Eleny Affinito a Giorgia Ragnoliho s názvem “ĎÁBEL V SAVONĚ”, aféra Savona, opět prošpikovaná nejen zneužíváním dětí a snahou zakrýt pedofilní kněze, ale i propletenci mezi církví a mocí, které se ještě dnes, ve skandálu Toti, vynořují jako kostlivci ve skříni.

Savona, město, které se nikdy nechtělo vyrovnat se svou minulostí a nechalo ty, kteří byli oběťmi, i dnes osamocené. Síť ZNEUŽITÍ v průběhu let předložila několik návrhů týkajících se prevence. Všechny nevyslechnuty, a různé správní organizace o tom nechtěly nikdy slyšet, a to ani během volební kampaně.

Ještě dnes jsou velké problémy s městskou radou, po dobu dvou let nepřátelskou k iniciativě fialové lavičky proti zneužívání nezletilých a zranitelných osob, a pak dostávala varování proti potřebným povolením. Na její slavnostní odhalení se kromě radního Aureliana Pastorelliho nedostavit ani starosta, ani žádná z pozvaných savonských institucí.

Savona, město nominované na hlavní město kultury pro rok 2027, to samozřejmě vyvolává úsměv nad naivitou, ale účastnit se může každý.

- Francesco Zaneti
(přeloženo z italštiny)